No Cavalera, no Sepultura, říkají často fanoušci staré Sepultury. Je pravda, že ze zakládající sestavy nezůstal už nikdo, ale pořád to dál táhnou basák Paulo Jr. A kytarista Andreas Kisser, kteří přišli krátce po založení a co si budeme povídat, i zpěvák Derrick Green už v Sepultuře zpívá dvakrát déle než Max Cavalera. A tahle trojice vyrazila na turné k oslavě čtyřiceti let kapely a zároveň rozlučkovou šňůru, protože Sepultura oznámila konec.
Dlouho to vypadalo, že Praha bude úplně poslední štace v historii kapely. Nakonec přibylo ještě pár koncertů v domovské Brazílii a příští rok na festivalech, ale víkendový dvoják v pražském O2 Universu byl pro české publikum opravdu ten poslední.
Vlastně to ani jako rozlučka nepůsobilo. Kapela to rvala do lidí skladbu za skladbou a když už se Green nebo Kisser chopili mikrofonu, aby něco prohlásili, zdůrazňovali čtyřicetileté výročí místo děkovaček na rozloučenou. I když i na to došlo.
Něco málo pod dvě hodiny trvající set se řítil kupředu jak lavina a šlo o poctivou nálož muziky. Průřez kompletní diskografií, z téměř každé desky došlo alespoň na jednu skladbu, nejčastěji pak zněly logicky věci z Chaos A. D. a Roots. Asi nemá smysl vypichovat jednotlivé skladby, protože Sepultura zahrála všechno s nasazením, jako kdyby muzikantům bylo znovu dvacet. Vymykala se jenom píseň Kalowas, kdy se na pódiu ke kapele přidalo na perkuse zhruba dvacet členů z tour crew. Bylo to hezké poděkování lidem, kteří tu káru se Sepulturou dotáhli až do konce, dojemné gesto k technikům, bedňákům, tour manažerům a kdo ví, kdo všechno si v té písni vlastně zabubnoval.
Mimochodem, bicí! Nováček Greyson Nekrutman přišel do kapely až letos, prakticky aby s ní odehrál jenom rozlučkové koncerty. Ale jak hrál! Kapela mu dopřála hodně pozornosti, on by ji na sebe ale strhl i tak. Dvaadvacetiletý Newyorčan byl za rozložitými bicími k nezastavení, až si člověk říkal, že bubnuje chobotnice. Nebo spíš kraken. Hodně naspeedovaný kraken. Zapamatujme si to jméno, bude zajímavé sledovat, kam se tento původně jazzový bubeník posune dál, až příští rok Sepultura skončí.
Ze strany kapely to byl bezchybný koncert. Výtečný zvuk, skvěle sestavený setlist, upřímné promluvy bez patosu…tak proč jen 90%? Protože k dokonalosti chyběla lepší atmosféra. Seděl jsem v zadní části sálu a schválně sledoval publikum. Malý mosh v kotli, sem tam proběhl crowdsurfing…a to je všechno. Publikum bylo prkenné, viděl jsem stovky lidí v pozici takzvaně „na kritika“, tedy se založenýma rukama a výrazem „tak se ukažte.“ Mně osobně to bylo jedno, ale po koncertě jsem se bavil s pár lidmi, kteří se kvůli zážitku chtěli dostat co nejvíc pod pódium a stěžovali si, že tak vlažný kotel dlouho nezažili. Na Roots Bloody Roots pochopitelně už v sále pařil kde kdo, ale to se dá u přídavku a poslední pecky koncertu čekat.
Byla to věru podařená rozlučka. Fanoušci Sepultury dostali nabušený koncert, leckdo se těšil i na předkapely Obituary nebo Jinjer. Co chtít víc? Od kapely nic, od publika možná trochu víc šťávy.
Hodnocení: 90 %
Sepultura, Support: Obituary, Jinjer
O2 universum, Praha, 24. listopad 2025
