Když jsem viděl, že má Stingova show proběhnout v Pardubické Enteria aréně namísto pražské O2 Arény, na kterou jsme u velkých zahraničních jmen zvyklí, chtěl jsem ji vidět ještě o něco víc. A ačkoliv mě těší, že se stále více koncertů zahraničních interpretů koná mimo Prahu, má to svoje mouchy, které je ještě třeba vychytat. Jako příklad bych uvedl omezenou kapacitu parkování a velké fronty u poměrně úzkého vstupu. Věřím, že to ale s postupem let bude jen lepší a lepší a těším se na to.
Když jsme se probojovali přes vstup a pochopili vtipnou propiskou nakreslenou šipkovanou, kudy vlastně vede cesta pod podium, Stingův předskokan Joe Sumner (jeho nejstarší syn) zrovna začínal hrát poslední song svého setu. Vzhledem k tomu, že šlo ale jen o sólo vystoupení s akustickou kytarou, upřímně mě to nemrzelo.
Sting začal na minutu přesně, pozdravil Pardubice a velký koncert odstartoval hity Message in a Bottle a Englishman in New York. Ve skvělé formě (jako vždy) a se skvělou kapelou plnou muzikantů, kteří by mohli zfleku doprovázet snad i Pepu Nose a znělo by to výborně. Jako jeden příklad za všechny bych uvedl výborného mladého bubeníka Zacha Jonese.
Pak jsem se ale na chvíli dostal z euforie a začal jsem ušima hledat basu a jakékoliv basové frekvence. Basa totiž byla totálně utopená pod zbytkem vokálů a nástrojů a celkově vyšších frekvencí, což mě zrovna u koncertu baskytaristy dost překvapilo.
Nicméně show plynula hezky. Jeden hit střídal druhý a mezi jednotlivými skladbami nebyly žádné prodlevy. Příjemně mě překvapilo i to, že publikum většinu setu tleskalo jako o život a co víc, dokonce i v rytmu! Sting rozdával úsměvy na všechny strany a slovy šetřil, jak to jen šlo. Podle mě to ale bylo ku prospěchu věci a všichni byli spokojení. Jelikož miluju Police, ale mám velmi ambivalentní vztah ke Stingovým songům z nultých let, po několika ploužácích v půlce setu jsem si regulérně na internetu našel setlist, abych věděl, jestli se ještě můžu těšit na něco z osmdesátek a naštěstí ano! Walking on the Moon, So Lonely, King of Pain a první přídavek v podobě Roxanne mi spravili náladu!
Long story short. Nechápu, že Sting i v 71 letech vypadá, zpívá a hraje tak dobře a vždycky nakonec dokáže dát všem to, co chtějí. Ať už máte rádi The Police, nebo jste spíš ti, kterým nevadí kýč, jako je Desert Rose, přijdete si na své. Sting příště může hrát klidně v Aši nebo v Mostě a vždycky bude vyprodáno a z koncertu budou fanoušci odcházet s dobrou náladou!