7. 1. 2023 | Josef Vlček | Foto: Pavla Hartmanová

NAŽIVO: Royal Republic chrlili vodopády energie. Publikum Švédy odmítalo propustit

Nový rok na koncertních pódiích začal opravdu řízně, až freneticky. Švédská čtyřka Royal Republic ve vyprodané Arše představila řízný set, který si na nic nehrál, nepředstíral žádné umění, ale chrlil do lidí v krátkých, úderných a sloganovitých písních vodopády energie. „Přišli jsme na chvilku vás udělat šťastnými,“ řekl v jedné chvíli zpěvák a kytarista Adam Grahn. A tak tomu opravdu bylo.

Hudební styl byl jasně daný od prvního okamžiku až do posledních momentů – ještě než přišli na pódium, znělo z reproduktorů Turbo Lover od Judas Priest a v přídavcích nechybělo Ace Of Spades od Motorhead. Takže kořeny v polovině sedmdesátých let, přesně na rozcestí, do kterého vede tehdejší revival rock´n´rollu některých britských glam rockových kapel, a z něhož vychází čerstvý punk, metal a různé garážové styly. Ale pozor – žádné retro! Plnokrevná současná hudba, která jen s radostí přiznává své kořeny.

První půlhodinu hrála kapela v jednom zátahu. Odstartovala v rychlém tempu jednou ze svých nejoblíbenějších skladeb – Fireman & Dancer a stejně svižně pokračovala dál. Hned třetí skladbou byla jejich známá odrhovačka Rata Tata, kterou si Royal Republic publikum – jak se říká – namazali na chleba. Pak by se už mohli třeba stavět na hlavu a lidi by to sežrali.

Asi jako devátá skladba přišel na řadu „skoro ploužák“ Like A Lover a leader Adam Grahn se až moc rozkecal. Trochu spadl řetěz. Nicméně, byl docela vtipný. „My jsme ze Švédska, to znamená, že platíme vysoký daně a než líbáme, tak se vždycky ptáme, jestli můžeme.“ nebo „Včera jsme hráli v Berlíně, lidi tam hodně řvali, ale vy řvete daleko víc!“ Taková lichotka zabere a publikum ještě přidá.

Show trochu zpomalil i dvoupísňový akustický brejk, který právě po „skoro ploužáku“ hrála skupina na balkóně sálu. Chvilku trvalo, než potom všichni znovu nahodili motory a dospěli k očekávanému konci, na němž zazněly jejich další bujaré hardrockově-punkové rock´n´rolly Tommy-Gun (nezaměňovat se stejnojmennou skladbou od The Clash) a Anna-Leigh. Grahn uvedl poslední skladbu poznámkou, že jde sice o poslední skladbu, ale stejně je všem jasné, že je to falešný konec, protože každý ví, že kapela ještě něco přidá, i kdyby to diváci nechtěli.

Přídavek se skládal ze čtyř skladeb, z valné části přejatých. Na Kravitzově vypalovačce Are You Gonna Go my Way si s Royal Republic zahrála i předkapela Ko Ko Mo (mimochodem, velmi dobré noisemakerové duo bicí + kytara), následovala zkrácená verze Battery od Metalliky a už zmíněné Pikové eso od Motorhead. Klasiku zakončili vlastní skladbou Baby z alba Weekend Man. Pokud někdo čekal, že zahrají další ze svých oblíbených hitů When I See You Dance With Another, byl zklamán. Na něj nedošlo.

Ohlas vystoupení byl ohromný, publikum nechtělo kapelu pustit z pódia. Vypadalo to, že i sama čtveřice byla takovým úspěchem překvapena. Pokud přijedou příště, už by to mohlo být na O2 Universum nebo Forum Karlín, i když jejich muzice určitě nejvíc vyhovují sálky zhruba do 1000 návštěvníků, kde se dá uplatnit největší zbraň souboru, kontakt s publikem.

A propos, Royal Republic mají tři docela dobré desky, ale naživo jsou mnohem, ale mnohem lepší.