Už odpoledne jste v Praze mohli zahlédnout prakticky jen tři skupiny lidí – s dresy pražské Sparty, jelikož na Letné se hrálo derby, s dresy českého nároďáku, protože večer se hrál zápas Mistrovství světa v ledním hokeji proti Norsku, a ty s černým oblečením s výrazným písmenem R. A i já už to teď cítím: Ich bin ein Rammsteiner. Doufal jsem, že koncert dne předvedou „rudí koně“, ale jak jsem se mýlil.
Pro pravověrné fanoušky německé legendární skupiny hned ze začátku napíšu, že jsem nikdy nepatřil mezi bůhvíjaké příznivce. Jako malý jsem si samozřejmě ujížděl na Mutter, ale člověk dospěje a začne vyhledávat trochu sofistikovanější hudbu. Na koncert jsem vyrazil z nějaké úcty a hlavně zvědavosti – přeci jen němečtí hudebníci už jsou v pokročilejším věku a já chtěl také jednou vidět jejich show, o které se vždy a všude píše v superlativech.
A jo, jasně, je to prostě cirkus! Ale jaký! Přes 90 kamionů techniky přivezlo pódium, které se honosí názvem „Chrám ohně“. Ještě aby ne, když se údajně na každém koncertu spálí přes tisíc litrů hořlavin. Greta Thunberg by asi zaplakala, kdyby viděla, jakou emisní stopu za sebou koncert už jen kvůli tomu nechá. Já jsem ale stál v údivu!
Koncert jako již tradičně otevřela overtura Hudby pro královský ohňostroj Georga Fridericha Händela. Když „Ramštajni“ přijeli výtahem na stage a odpálili Ramm 4, celé Letňany začaly burácet Ja - Nein – Rammstein - Ja - Nein – Rammstein, pochopil jsem, kde jsem. Hned na začátku mě překvapila jedna věc – jasně bude to nahlas a bude to hořet. S tím jsem celkem počítal, ale ten zvuk! TEN ZVUK! To je prostě ta německá preciznost – když napíšu, že bylo slyšet, jak Oliver Riedel drhnul struny při dohmatech na base, tak mi to nebudete věřit – ale zvuk byl opravdu úžasný. Až mám pocit, že jsem snad naživo na velkém venkovním pódiu takový ještě neslyšel! Že Flake Lorenz, ten podivný klávesák kapely, který mimochodem na první část show zvolil outfit, že se Daniel Nekonečný musel z nebe tetelit radostí, prakticky celý koncert chodí na trenažéru, asi fanoušci vědí a znají – já jsem něco takového viděl poprvé. Stejně jako třeba zapálený obří kočárek při (mojí oblíbené) Puppe. Pobavil mě úvod k hitu Deutschland – příjemná repetitivní elektronika, během které na pódium naběhli tanečníci v kostýmech a spolu s hudbou evokovali neméně legendární německé legendy Kraftwerk. (A to jste věděli, že Rammstein nahráli coververzi písničky Das Modell?).
Setlist si můžete najít sami – Rammstein ho až na drobné obměny točí vlastně roky. Ty se ale třeba na zpěvákovi Tillu Lindemannovi nepodepisují. Rád bych se ho zeptal na to, jak udržuje figuru, a hlavně hlas i po šedesátce v takové kondici, ale do „řady 0“ by mě asi nepozvali, tak nejspíš nebudu mít příležitost. Nicméně nemístné vtipy stranou, když jsem odcházel s tisícovkami dalších lidí směrem k pražskému metru a z nebe se sypaly konfety, říkal jsem si, jak parádní koncert to byl. Rammstein mají show propracovanou do sebemenších detailů – zapalování spoluhráče v kotli při Mein Teil, pěnová párty během kontroverzní skladby Pussy, kde frontman zkropí první řady pořádnou dávkou bílé pěny, nekonečné ohně, a ještě víc ohňů... Balada Engel odehraná za doprovodu dvojice Abélard, která koncertu předskakovala. Mimochodem to mi přišlo jako jediné trochu nedotažené, protože jejich koncert, kdy hrají skladby Rammstein na klavíry, byl chtě nechtě i při talentu obou dívek nuda. I ten přípitek šampusem s oslavencem bubeníkem Christophem „Doom“ Schneiderem, který oslavil 58. narozeniny, byl takový až moc strojený.
Koncert to byl ovšem parádní a pokud váháte, zda na tuto německou kapelu někdy v budoucnu zajít, tak vám doporučuji vyrazit. Protože je to světová show dotažená k dokonalosti a s parádním zvukem, který vás smete, jako smetl mě – škoda že zítřejší nedělní koncert je vyprodán, protože bych šel zas. Danke Rammstein. Ať vám to dál hraje, bylo to wunderschön...
Rammstein
11. květen 2024, Letiště Praha Letňany
