Wóďa měl dřív dobrou kapelu, ale jak se občas stane, pak už ji neměl. Začal vystupovat sám s kytarou a do písní vložil sebe. To znamená hluboce osobní pohled na svět, jehož horizont ovšem nekončí za hranicemi malebného srdce Prahy, které tolik miluje. Vedle písničky o Náplavce či cestě tramvají přes Újezd, dokáže písničkou sdělit o poznání, že jakákoliv válka je na hovno natolik působivě, že se vám z toho zježí chlupy. Z pár singlů a prvního EP se pomalu rodí deska, ale co je důležitější – rodí se Wóďa. On už se teda narodil před mnoha lety, ale nyní se vylupuje jeho pódiová osobnost. Zpívá čím dál líp, zmizela veškerá nejistota, i když pokora zůstává.
Ve chvíli, kdy jsem ho viděla poprvé, nikdy by mě nenapadlo, že by jeho punkové duši tolik slušela kapela s houslemi. Když se přidají ke kytaře, elektrické kytaře a bicím, zvýrazní poetiku jeho písní – vytáhnou ji na povrch jako rentgen kosti. I když je Wóďa muzikant, který kdykoliv bude svoje písně moc vypálit jen sám z plných plic, ta kapela mu strašně sedí, protože je sám člověk, který kolem sebe přirozeně tvoří společenství přátel.
Wóďa měl mít ten večer koncert dole v klubu, ale občas se stane chyba a je potřeba se přizpůsobit. Wóďa přenechal větší pódium Honzovi Ponocnému, který v Besedě ten večer pokřtil v podobné atmosféře blízkosti a intenzivního prožitku své famózní album Lost Angeles. A sám se s kapelou a přáteli přestěhoval na půdu a okusil tak na vlastní kůži (v Besedě je produkčním, takže se to hodí), že tenhle magický prostor je pro intimní koncerty překvapivě jako stvořený. Večer, kdy člověk byl tady a teď. A bylo jedno, jestli některá hudební událost je důležitější, větší nebo prestižnější. Protože tahle byla ta pravá, kde si zrovna přejete být. Po něm hráli ještě Čtvrt na smrt a věřím, že si to se svými fanoušky prožili úplně stejně.
Hodnocení: ∞
Wóďa
30. listopadu 2024
Malostranská Beseda