Levandulová byla skoro učebnicovým příkladem pozvolna gradujícího koncertu. Začátek trochu rozpačitý, dokonce by se dalo říci nepřesvědčivý. Startovalo se staršími písněmi Hany Hegerové, které evidentně zpěvákům, směřujícím k modernějšímu soundu neseděly. Chyběl trhák, něco, co by od prvního okamžiku nastartovalo publikum. Ze záznamu v úvodu promluvivší Bolek Polívka to nebyl.
Těsně předtím, než přišel na pódium Richard Müller, což bylo zhruba v polovině pořadu, ale začalo vystoupení ožívat – Vana plná fialek v provedení Lucíi Šoralové už stála za poslech.
Pak se na pódium o holi příbelhal Richard Müller, stále trpící bolestmi po zlomeném kotníku, s gustem dal Rýmování o životě a hned potom následoval vynikající dramaturgický krok, neboť zazpíval s přítomnými dámami dva duety – se Zuzanou Mauréry posluchačsky vděčné Vy byste pořád seděla a s Lucií Šoralovou vlastní adaptaci písně Stín stíhá stín z alba Potměšilý host. Když pak přidal ještě další Horáčkovu a Hapkovu píseň Rozeznávám, kterou sice Hegerová nezpívala, ale podle Müllerových slov velmi milovala, jako kdyby všichni ožili. Mauréry skvělým způsobem odvedla Milorda a Co mi dáš a Šoralová se blýskla přesvědčivostí v Já se vrátím. Na závěr nadchla plnou Hybernii Mauréry s od srdce zazpívaným Potměšilým hostem a všichni dohromady zapěli Levandulovou.
Koncert byl a nebyl moderovaný. To byla další dramaturgická zvláštnost. Zuzana Kronerová si odzpívala v první půlce dvě písničky, představovala kapelu a tu a tam přidala nějakou vzpomínku. Především však působila jako inspirující dobrý duch, který drží koncert pohromadě. Nemusela zpívat, a přesto by bez ní bylo koncertu jen půl.
Podobné vzpomínkové koncerty nejsou nic jednoduchého. Však jsme se o tom jsme mohli nedávno přesvědčit v případě pocty Waldemaru Matuškovi. Kromě trapnosti některých vystupujících se tam ukázalo, jak těžko přijímá posluchač covery skladeb, které důvěrně zná v původním provedení. U šansonů Hany Hegerové to bylo ještě mnohem těžší, protože česko-slovenská pěvecká legenda byla, je a bude absolutně nenapodobitelná. Řešením je pojmout její písně jinak, po svém, jako se to povedlo Müllerovi ve Stín stíhá stín.
Příjemným potěšením byla i doprovodná kapela, hlavně její hlavní hvězda, pianista Petr Malásek. Při všemu respektu k ostatním muzikantům, mnohdy se zdálo, že by stačilo, kdyby pěveckou čtveřici doprovázel jen on sám.
Levandulová - Nejkrásnější písně Hany Hegerové
14. květen 2023
Divadlo Hybernia, Praha
