Že je to album opravdu výborné, jste si mohli přečíst v recenzi z pera Honzy Vedrala, kde psal o Velkolepém návratu na scénu. A jelikož se líbí i nám ostatním, vyhlásili jsme ho redakčním tuzemským albem roku 2023. A o tom, že nerezonuje jen u nás v redakci, svědčí například i nominace v anketě Žebřík nebo Cenách Anděl. Když tedy hráli v mém domovském Brně, nemohl jsem nevyrazit a neposlechnout si, jak se jim daří ten skvělý hudební materiál prodat naživo.
Koncert měl začít o půl osmé, ale já jsem do Kabinetu dorazil o necelou hodinku dříve. Zpočátku jsem byl docela smutný, protože to podle počtu postupně se trousících lidí vypadalo, že jich na November 2nd mnoho nedorazí. Když ale Saša Langošová, Roman Helcl, Jakub Vejnar a Petr Ptáček nastoupili na pódium a ozval se zvuk prvních kytarových riffů, tak už byl klub velmi slušně zaplněn, takže se smutek překlopil v radost z toho, že i dnes v době různých alternativ a elektronických experimentů je poctivá kytarová muzika schopna posluchače přitáhnout. Kapela vsadila na to, že večer utáhne sama a nepřizvala si žádného předskokana. A utáhla ho skvěle! Ve finále vlastně byla skutečnost, že byl večer jenom o November 2nd a jejich muzice, velmi sympatická.
V průběhu koncertu zazněly songy z nového alba doplněné o starší písničky z doby, kdy někteří mladší návštěvníci ještě nebyli ani na světě nebo za sebou na provázku tahali příslovečného kačera. A byl to parádní koncert. Celá kapela šlapala jako namazaný stroj a sázela do publika pořádnou nálož sakra skvělých špinavých kytarových motivů, precizní rytmiky, silných melodií a výborného zpěvu. Živá prezentace songů, při které kvartetu muzikantů stojích na pódiu občas pomáhaly nahrané podklady synťáků a back vokály, byla dotažená do posledního detailu stejně, jako je do posledního detailu dotažené nové album. Musím však říct, že přestože ona špetka elektroniky byla příjemným zpestřením soundu, přinášela mu větší barevnost a přibližovala ho zvuku nahrávky, tak i bez ní by koncert fungoval stejně. Kdyby mi totiž po koncertě Roman Helcl neřekl, že měli technické problémy a že jim ty podklady v některých místech vypadly, tak bych si toho vůbec nevšiml. Líbila se mi i dramaturgie postupně gradujícího setu plného hitů (a že jich November 2nd má) přerušeného příjemným intermezzem, při kterém na pódiu osiřela Saša Langošová jen se svým zlatě se blyštícím telecasterem a výborným zpěvem, který dal odpočinout od té všeobjímající rockové energie celého koncertu. Stojí za zmínku i to, že kapele i jejich muzice hodně sluší klubové hraní umožňující bezprostřední přenos emocí a energie do publika.
Jak už jsem psal výše, byl to parádní koncert na zvuku, který byl včera v Kabinetu opět výborný. Koncertní lahůdka pro všechny milovníky kytar a kvalitní současně znějící rockové muziky. Bylo tam všechno, co mělo být, vše drželo pohromadě, nic nechybělo a nepřebývalo. Byla to ukázka, jak by se měl rockový koncert dělat, tedy autenticky, nadčasově a se samozřejmou lehkostí. Jsem moc rád, že se kapela, jejíž hity jako Tomcat Blues nebo Cut Up jsem před mnoha lety hltal, vrátila na pódia českých klubů. A že se vrátila takto velkolepě. Nezbývá mi tedy než jí popřát, aby ty kluby byly plné. A tomu samozřejmě můžete přispět i vy. Pokud si na jejich koncert zajdete, určitě nebudete litovat. Jistě si November 2nd užijete stejně, jako já.
