Těžko odhadnout, co za vlažným rozjezdem stálo, protože Lenny hned na úvod nasadila úderné songy All My Love a Enemy a divoce poskakovala nebo házela svou hřívou usazená u piana. Ale snad i kvůli absenci velké LED obrazovky, která by zpěvačku s kapelou přiblížila divákům sedícím dál od pódia, se napětí, které hudebnice prožívala na stagi, nepřeklenulo do všech koutů O2 universa. Samotný hlas na to totiž nestačil, o to víc, že ho mnohokrát úplně přebila kapela.
Odměřený start mohl být samozřejmě i dílem nervozity, přeci jen představoval koncert v O2 universu pro Lenny zásadní milník a něco takového s nervy nepochybně zamává. Vysvětlovalo by to i haprující intonaci, kterou ale zpěvačka vyrovnávala svým nasazením i tím, že ve svém snažení nepolevovala, nevzdávala se a po nějakém tom nepřesném tónu úplně nerezignovala, ale dál bojovala.
Lenny na koncertě představila zejména písničky ze svého zářijového alba Heartbreak Culture, které jsou pěkně rockově šťavnaté, ale při vystoupení o chlup lépe fungovaly starší věci z prvních dvou desek. Logicky je má zpěvačka za ty roky více osahané a ohrané, a tak je v nich jistější. Z novinek asi nejlépe fungovaly rozverný song Plastic Flowers a pak o poznání tvrdší No Borders či Are You Happy Now?
Na dvě písně se ze stropu spustila plošina s klavírem ozdobeným květinami, u kterého Lenny zahrála poslední singl Friends For Life a Forever. Škoda, že v tomhle momentu nezazněla i skvělá balada Lithium. Písničku zpěvačka nasadila hned v úvodu i s video vzkazem od Mika Shinody, který ji produkoval. Takhle se zdála plošina poměrně nevyužitá a kvůli dvěma písním popravdě trochu zbytečná. Rozumím tomu, že Lenny chtěla do koncertu zakomponovat prvky halových show, které jsou k vidění u většiny zahraničních popových umělců, ale mohla z toho přeci jen vytěžit o chlup víc.
Po návratu na stage, tedy zhruba v polovině, se koncert viditelně zvedl. V tu chvíli Lenny zařadila osvědčené lomcováky Lover a FUN. z debutu. Skvěle pak fungovaly i ryze popové songy Lovers Do a Wake Up z desky Weird & Wonderful. Čím blíže byl tedy koncert finále, tím lépe šlapal. Na přídavek se s písní Easy připojil i Marpo, a vše završila skladba Hell.o, během níž ono titulní slovíčko křičela už celá hala.
Lenny v závěru slíbila, že se v příštím roce vrátí do českých klubů. A je to dobře. Jejím písním sluší větší syrovost a upocený dav natěsnaný pod pódiem. Velký prostor O2 universa se totiž ukázal jako kámen úrazů. Ne proto, že by Lenny byla slabá performerka, ale kvůli určité sterilitě, v níž řada písní nevyzněla tak důrazně a naléhavě, a místo toho se utopila.