Na poli současné corové scény jsou thrown raketovou senzací, a tak nebylo divu, že se klub s kapacitou 300 míst vyprodal a zaplnil až k prasknutí. Od prvních chvil se zde nesla příjemná a uvolněná atmosféra, přičemž bylo fajn vidět, že fandové nepřišli pouze na hlavní hvězdu večera.
Kolem půl deváté se na stagi objevili domácí hardcoroví vlajkonoši Tchert a započali svůj démonický set propletený oldschoolovým soundem s prvky blacku a doomu. Suverénně nejtemnější kapela večera do toho od začátku pořádně šlapala a pálila do davu jedno kilo za druhým. Ačkoli osobně nemám rád, když kapely mezi tracky dlouho remcají a jejich set kvůli tomu ztrácí na tempu, musím konstatovat, že jsem se v krátkých pauzách tentokrát náramně bavit.
Frontman Tom Rothscheld se totiž pořád snažil fanoušky hecovat, aby rozproudili zuřivý mosh-pit. „Pojďte všichni! Už jsem tady zaznamenal první zvednutou nožku!“ prohlásil vtipně asi po třetí písničce. Nakonec se mu podařilo fandy v kotli pořádně zdivočit. Na první kapelu velmi slušná a energická show.
Tchert
Tu dále umocnili druzí čeští zástupci No Face No Case se svým brutálním beatdownem. Tahle parta si šla od začátku tvrdě za svým a fandy v kotli vybláznila k šílených kopům a agresivní strkanici. Vyjma vyostřených kytar zde prezentovala i těžké elektronické výplně ve stylu drum and bass. A aby toho nebylo málo, do davu vhodili i dvoulitrovou petlahev piva Braník, která postupně putovala celým klubem a každý se z ní mohl napít. Bláznivá, ale zároveň pořádná party tak dala zažehnout pódiové parkety, na které se po desáté hodině už chystali zvuční Švédové.
No Face No Case
U thrown mám dlouhodobě jeden jediný problém, a tím je absence živé baskytary, kterou kapela pouze sampluje do pozadí. Na určité „živočišnosti“ jejich přímočarého a nekompromisního hácéčka to je trochu znát. Nicméně kapela to v Bike Jesus opět kompenzovala jinými atributy, kterými je ve světě coru pověstná.
Na scénu thrown vlítli v roce 2021 a jejich repertoár opravdu moc napěchovaný není. Za tu dobu nahráli pouze osm skladeb a tak jim nezbylo nic jiného, než všechny songy v Praze zahrát. No a začali rovnou mou nejoblíbenější peckou guilt, která poslední třetinu večírku ještě více nakopla.
thrown
Čtveřice na pódiu působila až neskutečně sehraně, když vyjma rytmicky přesných partů také synchronizovaně házela hlavami. Každá jejich skladba má kolem dvou minut, takže si asi dokážete představit, jak svižnou a zběsilou nálož posílali do davu. Ačkoli frontman Marcus Lundqvist občas vynechal některá slova ve svých „sebemrskačských“ textech plných sebenenávisti a agrese, vše ostatní doháněl zuřivým pohybem na malém pódiu a neustálou komunikací s fanoušky.
Rozhodně musím ocenit fakt, že skupina koncert postupně gradovala, přičemž závěr koncertu vyšperkovala také novinkou s názvem nights a vše zakončila kulervoucí náloží v podobně grayout. Jen je trochu škoda, že toho thrown ve svém repertoáru nemají více. Jejich show o devíti skladbách a s celkovou stopáží pouhých pětadvacet minut by si přeci jen ještě nějaké ty minutky zasloužila. Na druhou stranu, i v tak krátkém čase do toho nacpali tolik energie, jako málokterá parta.
thrown
Přese všechny klady, atmosféru a enormní nasazení ale musím říci, že mě jejich nedávný koncert v klubu Storm bavil o něco více. Zřejmě to bylo dáno tím, že jsem kapelu tehdy tolik neznal a nic velkého jsem od ní nečekal – tehdy mě úplně zbourali. Každopádně jsem zvědav, s čím přijedou příště. Tahle kapela má prostě v sobě neskutečnou dávku testosteronu a rozhodně se na ně opět skočím mrknout. A pokud k sobě opět přizvou takové takové partičky jako jsou Tchert a No Face No Case, bude to zase stát za to.