Málokde na muzice se člověk relativně daleko po padesátce cítí jako ten, kdo snižuje věkový průměr publika. Tentokrát to tak docela bylo, hlediště Lucerny skutečně připomínalo spíš abiturientský sraz minimálně pětačtyřicet let po maturitě, i když tu a tam hloučky dívek nebo mladé dvojice k zahlédnutí byly – a nezdá se, že by si připadaly vyloženě nepatřičně. Nejen na pódiu, ale i pod ním, Ambrožova osobnost propojila hned několik generací.
Večer, který se odehrával na neodmyslitelně stylovém pozadí vizuálu Karla Halouna a Luďka Kubíka se střídajícími se oslavencovými fotografiemi, byl rozdělen na tři části. V první Hudba Praha s hostujícími zpěváky zahrála probírku vesměs nejznámějších Ambrožových písniček právě z této éry – Václav Bartoš, Olin Nejezchleba, Márdi, Jan Haubert i Karel Malík je pojednali jaksi na půl cesty, zčásti výrazově dost pietně, zčásti samozřejmě se svými pěveckými charaktery (když se punkový křikloun Haubert pokládal do snad nejpomalejší Ambrožovy písně Povolení, byl to bezpochyby nejbizarnější okamžik večera).
Ve druhé části, asi půlhodinovém bloku, zazpíval David Koller se svým Bandem. Jednak tři očekávané „pákovky“, jednak dvě ukázky ze svého aktuálního alba XXIII., přičemž ta druhá Za hranou je patrně vůbec poslední text, který Michal Ambrož – právě pro Davida Kollera – napsal. Byla to vlastně jakási ouvertura závěrečného zhruba hodinového bloku Jasné páky, která vlastně do značné míry splývá s Koller Bandem. Hlavním frontmanem je tady samozřejmě totálně excentrický Petr Váša, ale kapela je nesmírně kompaktní a potenciálních frontmanů má několik. Ti se nakonec ve Špinavých zádech ještě rozrostli o Milana Caise a Mardošu z Tata Bojs, kteří si hostováním s Pákou podle svých slov splnili dětský sen.
Pro člověka, který "žije" s Ambrožovými písněmi prakticky celý život a zná je zepředu zezadu, jsou nejzásadnější jejich současné podoby v podání obou (resp. všech tří) kapel. Hudba Praha je velmi dynamická kapela, která hraje s jistotou, přestože je vlastně poskládaná z profesionálních hudebníků převážně z jazzové scény (kytarista Jiří Šimek, saxofonista a klávesista Jakub Doležal, basista Jakub Vejnar, bubeník Martin Kopřiva, plus dobrý a poněkud nenápadný duch všech ambrožovských projektů Radovan Jelínek), je barevná ve volnějších písních, ale dokáže dát i těm ostřejším patřičný říz.
Jasná páka je díky tomu, že její jádro spolu stabilně hraje v Koller Bandu, živý dýchající a hlavně tepající organismus. Koller Band je totiž i s ohledem na repertoár z loňského alba patrně vůbec nejlepší česká kapela v oblasti moderního mainstreamového rocku, její tlak i hraní jednotlivých členů (samozřejmě září kytarista Michal Pelant) je skutečně famózní.
Je škoda, že pokud nebude zase nějaká příležitostná akce, Hudba Praha zřejmě patří minulosti. Naopak je velmi dobrý nápad, že se Koller, Váša a další rozhodli dál pokračovat s Jasnou pákou. I přes věkový průměr je to kapela, od které by se všichni teenageři mohli rockové energii učit.
Hondocení 93 %
Michal Ambrož 70, Praha, Velký sál Lucerny, 4. 2. 2024
