A platí to navzdory faktu, že pro mě osobně nejzajímavější kapela celého programu, Wolfmother, nakonec kvůli logistickým problémům nepřijela. I tak, dostat za sedmnáct stovek Mötley Crüe, Def Leppard, švédské Eclipse a Kabáty, to je skoro rockové all inclusive. Utvrdilo mě v tom, když jsem se mezi sety zakecal se dvěma Poláky, kteří kvůli ceně lístků přijeli raději na pražský koncert, než aby dali dvojnásobek za vystoupení v Krakově.
Nápad na společné turné Def Leppard a Mötley Crüe byl vynikající, ať už ho dostal kdokoliv. Obě kapely v osmdesátkách spoluvytvářely glam metal a dodnes patří k jeho nejvýraznějším představitelům. Navíc se doplňují jako jin a jang, zatímco Angličané Def Leppard jsou elegánové v sáčku, co by se i po dvou hodinách na pódiu mohli nechat vyfotit na plakát, rozevlátí Kaliforňané Mötley Crüe si pořád udržují image party nevypočitatelných divochů, co na to od začátku vlítnou, až z nich poteče.
Bohužel, toto vzájemné doplňování platilo i z hlediska technických nedostatků. Kde Def Leppard měli krásně nazvučené a podané vícehlasy a chorály, tam Mötley Crüe připomínali občas jen vyjící smečku. Kde Mötley Crüe valili do publika šťavnaté kytary, tam Def Leppard působili trochu profesorským dojmem.
Jejich fanoušci mě za to tvrzení asi nebudou mít rádi, ale první polovina setu Def Leppard byla zívačka. Zlomili to až po akustickém intermezzu, kdy po zbytek vystoupení sázeli největší hity, a i nezaujatý posluchač konečně mohl rozklíčovat, čím že byla svého času kapela tak zásadní.
Jestli se v něčem obě vystoupení prolínala, tak jednoznačně v neprůstřelnosti výkonu bubeníků. Tommy Lee se s tím fakt nemazal a na Ricka Allena mohl člověk jen obdivně zírat. Střihnout s jednou rukou bubenické sólo kadence rotačního kulometu, to můžete opravdu smeknout klobouk.
Odlišný přístup měly kapely i v rámci stage a propojení s fanoušky. Def Leppard působili jako rutinéři a po celou dobu se jim nepodařilo úplně provázat s publikem. I když se frontman Joe Elliott snažil, chemie nezacvakla. Z tribuny to bylo krásně vidět, žádný les rukou se až na finále nekonal. Mötley Crüe se do toho pustili po hlavě, mávalo se českou vlajkou, proběhlo vždycky dobře fungující tahání náhodné fanynky na pódium a kdyby se někdo jó nechytal, jistily to tanečnice oděné tak spoře, že mi jich v té zimě bylo líto.
Rád bych se zastavil u jednoho bodu, který nedávno fanoušci kapely intenzivně řešili. Když před začátkem turné oznámil kytarista Mick Mars, že kvůli Bechtěrevově nemoci už nemůže jezdit po světě, Mötley Crüe to pojali o dost rázněji a snažili se ho z kapely vyštípat. Hudebníci zamíří k soudu po podání Marsovy žaloby. „Teď už to nebudou Mötley Crüe,“ stěžovali si na sítích fanoušci a dá se to pochopit. Marsovy riffy formovaly specifický zvuk kapely.
Na turné už Mötley Crüe vyrazili s novým kytaristou Johnem 5. Ten hrál předtím s Marilynem Mansonem či Robem Zombie, podílel se na několika jejich stěžejních albech (včetně pro mě osobně svého času bezkonkurenčního Mechanical Animals), proto jsem měl radost, že ho vidím v Praze na pódiu, a navíc s touhle bandou.
Mötley Crüe prozradili, že pracují na nové desce a až bude venku, zase k nám přijedou. Nešlo z toho vyčíst, jestli nahrávka vznikala ještě s Marsem nebo už na ní bude John 5, nicméně do Mötley Crüe zapadne podle mě výtečně. Technické kvality už nikomu dokazovat nemusí a excentricitou i ochotou se nafintit nebude za Nikki Sixxem, Vincem Neilem a Tommym Leem pozadu, jak jsme se mohli v Praze přesvědčit na vlastní oči.
První letošní Prague Rocks dopadly velmi dobře. Co na tom, že nepřijeli Wolfmother a k jednotlivým setům bych měl výhrady. Jako celek šlo o zajímavě sestavený program za sympatickou cenu. Uvidíme, jak naváže popověji pojaté pokračování 21. června s Maroon 5, Gwen Stefani, Jamesem Bayem a dalšími.
Prague Rocks
2. červen 2023
Letiště Letňany
Hodnocení: 80 %
