Mig 21 odstartovali koncert Džusem noci, úvodní písní z jejich posledního alba, kterou také navodili velmi pohodovou atmosféru. A hned po prvním songu bylo jasné, že bude celý koncert doplněn hravými projekcemi za kapelou, které většinou vtipně dokreslovaly atmosféru jednotlivých songů. Ať už se jednalo o jakési různobarevné tvary, které trochu připomínaly spořič obrazovky, tak mohli diváci spatřit i konkrétní projekce, jež logicky doplňovaly písňové texty. Během skladby Skejt, se na plátně projížděl obrovský kreslený skejt tam a zase zpátky, při skladbě Jaro léto podzim zima zase čmelák, včela, listí nebo sníh. Tyto projekce byly opravdu velmi efektní a dodávaly celé show šmrnc.
Jiří Macháček několikrát zmínil, že jsou chlapecká, pěvecká, taneční a striptýzová kapela v jednom. Takže ať už přišli diváci zkouknout jakoukoliv z jejich dovedností, každý si našel to své. Pravda, striptýzu moc nebylo, i když během Skejtu Macháček začal za jekotu fanynek odhazovat košili. Ale následně rozjel jakýsi šamanský tanec, takže bylo po striptýzu.
Zaznělo několik songů z poslední desky, kupříkladu Hyjé, Ptáček nebo Svoboda není levná věc. Trochu zvláštní úvod si vysloužila píseň Nechej se, kdy se Macháček vyptával publika, zda jsou na jeho koncertě mezi všemi těmi lidmi – nebo snad osobami, či jak se tomu dnes říká a může říkat – ještě nějaký pořádný chlapi, kteří mají rádi ženy.
Diváci se samozřejmě chytali především u ostřílených hitů. Překvapivě nikdo moc nereagoval na notoricky známou pecku Malotraktorem. Naopak při Snadné je žít už zpívali celé Ledárny a došlo i na mexické vlny, které s publikum několikrát před songem kapela natrénovala. Kromě toho také stojí za zmínku Jaro léto podzim zima, při níž dostala prostor vyřádit se také kapela a diváci tak měli možnost slyšet výborné basové sólo Rastislava Uhríka a klávesisty Matěje Benka.
V druhé polovině koncertu samozřejmě Mig 21 nezklamali a spustili jeden ze svých největších hitů Kalhotky si sundej, při které je již tradičně zvykem, že přítomné dívky a ženy hází na celou kapelu kalhotky. Macháček s nadšením upozornil na to, že jen díky těmto suvenýrům přežila celá kapela covid a mají je všechny schované ve zkušebně. Jestli je to vážně pravda se asi nikdo nedozvíme, ale já bych se asi nedivila ničemu.
Necelé dvě hodiny utekly jako voda. Zazněly i Slepic pírka, která si vysloužila bouřlivý potlesk a nebo indiánská Ho-ka-he, při které si někteří členové kapeli nasadili indiánské čelenky a vykouřili dýmky míru. Na závěr si diváci vykřičeli dva přídavky Chci ti říct a Mávej. Oba dva přídavky diváci s nadšením uvítali, v tuto chvíli už opravdu všichni tančili, zpívali z plna hrdla a náležitě si jej vychutnávali. Stejně jako Macháček své závěrečné brko, které k nadšení všech přítomných na samý závěr odpálil. Ale bez toho už by to asi stejně nebylo ono.