Michael Kocáb připravil k příležitosti svých 70. narozenin průřezový koncert vlastní bohatou hudební kariérou. Průřezový i nářezový, jak sám doufal. Vystoupení nezahájily jeho původně zvažované fanfáry, ale Zubatá s Pražským výběrem. Kdy jindy v rámci jubilejního koncertu taky tuhle pecku zahrát. Na konci opravdu ne. Následovaly ještě dvě skladby od Výběru (S.O.S. a Tatrman), u kterých muže v kostýmu smrtky na pódiu vystřídal maskot kapely Albert Ropotámo z klasického přebalu alba Straka v hrsti. Na Tatrmana se připojily i vokalistky Zlata Kinská a Iva Pazderková.
Ikonický i trochu strašidelný Albert Ropotámo přiletěl z obalu slavného alba
Po rockovém úvodu se pokračovalo žánrově i personálně velmi pestrým výběrem hudby. Kocábův spolužák z konzervatoře zahrál část jeho klavírní sonáty, Jiří Korn s Vilémem Čokem zazpívali rozvernou píseň Karel nese asi čaj. Pak se Kocáb znovu vrátil na pódium, aby dal jeden song s Vladimirem 518 a následně zazpíval s vlastní dcerou Natálií S cizí ženou v cizím pokoji. Znovu s Michalem Pavlíčkem dali ještě píseň Sebastián, kterou začátkem roku mimochodem zpíval i v Ukrajině, kam osobně dovezl ze sbírky koupenou sanitku. Pak zase na čas opustil pódium a přenechal prostor big bandu a orchestru.
Duet s tátou zazpívala dcera Natálie
Celkově oslavenec osobně zpíval nebo hrál v asi polovině skladeb setlistu, ty ostatní jej ukázaly zase více z pozice skladatele. To byl i případ následující sekce, kdy zahrál nejdříve The Big Loop Orchestra s vynikajícím Jiřím Stivínem a potom Český národní symfonický orchestr pod vedením Stevena Mercuria. Tady koncert poprvé na chvíli zpomalil, až do této chvíle se totiž na pódiu neustále měnily nástroje, obsazení i žánry (všechna čest bedňákům, kteří ty neustálé drobné přestavby zvládali perfektně). Tlak na čas, aby se všechno stihlo, byl evidentní, snad až příliš. Dovedl bych si takto ambiciózní průřezový (nářezový) koncert představit místo 90 minut alespoň dvouhodinový, nebo klidně i tříhodinový s přestávkou.
Kocábovu jazzovější uměleckou polohu ukázal s flétnou i saxofonem Jiří Stivín
Orchestr zahrál hned několik skladeb z nové opery, kterou aktuálně připravují Kocáb s Michalem Horáčkem. Druhý jmenovaný mimochodem pomáhal s moderováním celého večera. Končilo se znovu rockově s triem Snaživec, Reminiscence a Pražákům je hej, na které zůstala symfonie a znělo to skutečně epicky. Na závěrečné Pražáky se ještě vrátili úplně všichni hosté (mnohé z nichž jsem tady ani nestihnul vyjmenovat) včetně Alberta Ropotáma.
Nemohl chybět Michal Pavlíček, Kocábův souputník z Pražského výběru
Dramaturgie celého vystoupení byla trochu divoká, stejně jako Kocábova (nejen) novovlná hudba, a ty rychlé skoky mezi diametrálně odlišnými žánry a sestavami byly občas náročnější pro posluchače. Úspěšně ale ukázala mnoho tváří jedné z významných postav české hudby.
Zástup hostů a gratulantů se na pódium málem ani nevešel