Večer v gesci Vladimíra „Lábuse“ Drápala, majitele ortodoxně undergroundového hudebního vydavatelství Guerilla Records, sestával z hudebních bloků většinou těch, které má ve svém portfoliu. Což dává smysl. Ostatně, je to vlastně veškerý někdejší i dodnes přežívající „androš“. Dramaturgicky Lábus ze své stáje vyzobal většinou ty největší legendy.
Za obzvláštní zmínku stojí několik vystoupení. V první řadě blok písničkáře Karla Vepřeka, který se odehrál v malém sále Archy+ už zkraje večera, čímž zadělal na hodně vysoko posazenou, a po pravdě řečeno, po emotivní stránce až do konce neshozenou laťku. Vepřek totiž hrál zejména písně ze svého čerstvého a přímo na místě pokřtěného alba Písně ze dvora krále Magora, což je, jak název napovídá, jím zhudebněná Jirousova poezie. S houslemi, střídmou elektronikou a trubkou mu na pódiu pomohl producent alba Tomáš Vtípil.
Vepřek je solitérní písničkář, nepatří vlastně stoprocentně ani do undergroundu, ani na folkovou scénu, pohybuje se někde mezi, a jeho doménou je zhudebněná poezie především s duchovním podtextem. Má obrovský dar vyhmátnout z básní jejich emoční podstatu, často umí nafrázovat do svých melodií to, co se zdá být nenafrázovatelné, a dát písním/básním nevšední vroucnost a spirituální obsah. To všechno Jirousovy básně napsané vesměs v kriminálech mají. A zejména ty, věnované dcerám Františce a Martě, dokážou dojmout i otřískané staré máničky, jak bylo v publiku vidět.
Karel Vepřek během večera pokřtil album Písně ze dvora krále Magora
K zajímavým blokům patřil ten, který provedla skupina Svatopluk, jež se léta věnuje písním Svatopluka Karáska postaveným hudebně na starých spirituálech a blues, a které hraje jako plnotučný rock'n'roll. Nesedí to možná každému, ale rockový náboj měly Karáskovy písně vždycky a kapela tak vlastně jen zvedla ze země rukavici – ostatně ještě za Karáskova života, s jeho posvěcením a za jeho občasné účasti na pódiu.
Zajímavé je, že zřejmě Svatopluk načíná novou kapitolu své existence, protože v Arše+ zahrál také dvě „postkaráskovské“ písně, jejichž autorem je baskytarista kapely a jedna z řady rockových legend, které toho večera na pódiu stály, Petr Kumandžas. Jeho skladby mají mnohem modernější sound, i trošku složitější formu než přímočaré „karáskovky“, a bude nepochybně zajímavé sledovat, zda se bude k autorské tvorbě skutečně vývoj Svatopluka ubírat.
Skupina Svatopluk zahrála i dvě nové „postkaráskovské“ písně
Večer vyvrcholil koncertem „Plastiků“ skrytých pod označení PPU Egon Bondy Tour 2024, ve kterém se sešli bývalí členové kapely, aby připomněli rozsáhlým jarním turné padesát let od natočení albového debutu Plastic People of the Universe. Oproti úplnému začátku turné bylo znát značnou vyhranost kapely, která kromě zpívaných písniček sáhla s jistotou i k rozsáhlejším skladbám postaveným na instrumentálních formách.
A ve všech podobách zněla skutečně skvěle, s oním nezaměnitelným spodním tahem, který z PPU vždycky dělal výjimečný soubor. Názor z publika, že tahle podoba Plastiků hraje zdaleka nejlépe ze všech obsazení po smrti Milana Hlavsy, lze bez jakékoli pochyby podepsat. Je jen škoda, že patrně coby jednorázový projekt skončí.
Bývalí členové Plastiků letos připomínají padesát let od natočení albového debutu Plastic People of the Universe
V Arše+ zahrály i další undergroundové legendy Hally Belly nebo Umělá hmota, autentické vystoupení odehrálo trio Dáši Vokaté, Oldřicha Kaisera a Miroslava „Skaláka“ Skalického, poezii četl Petr Hruška i Vratislav Brabenec, Vlasta Třešňák – který se na pódiích neobjevuje už léta – přišel se spíše komickým číslem. Skvělé byly projekce v zadním prospektu hlavního pódia, které celý večer uváděly fotografie a filmové záznamy, na jejichž většině samozřejmě figuroval oslavenec. Jemuž by se tenhle večírek nemohl nelíbit.
Hodnocení: 80 %
Magor 80, Praha, Archa+, 21. září 2024
Vzácné bylo vystoupení Vlasty Třešňáka