Koncert byl v rámci festivalu Prague Open Air uspořádán k sezení. Pravda – většinu repertoáru tvořily spíše pomalejší a trochu ponuřejší písně, i proto se to nabízelo. Nakonec je to ale škoda, protože mnoho diváků během koncertu vstávalo a snažilo se hledat vhodné místo na stání ze stran stanu, aby si mohli zatančit a více se uvolnit. Protože ve chvíli, kdy se na pódiu rozezněla některá z těch rychlejších a energičtějších, jako je třeba Nevěsta nebo Bříza, málokdo vydržel v klidu sedět. Opravdu by to lépe fungovalo na stání, protože diváci byli víc než nadšení a po každé písní bouřlivě tleskali i křičeli.
Kromě toho byl ale koncert opravdová slast. Zpěvačka vystoupila nejen se svou kapelou, ale i se smyčcovým triem. Úžasně působilo, že každý z muzikantů dostal během koncertu vlastní prostor, aby předvedl svůj um. Profesionální výkony všech přítomných přinášely radost a všechny songy, které večer zazněly, byly pastvou pro oči i pro uši.
V tomto případě se potvrdilo, že zajít na koncert Anety Langerové se vyplatí. Znáte to, občas máte po návratu z koncertů pocit, že kdybyste si dotyčnou kapelu pustili do sluchátek, bylo by to úplně stejné. Aneta zní ale naživo jinak. Všechny její písně jsou najednou víc košaté, obsáhlé, plné. Na koncertě zazněly především skladby z jejího nejnovějšího alba Dvě slunce, ale i z předchozí desky Na Radosti.
Samozřejmě ale publikum neochudila i o některé starší kousky, jako je například Malá mořská víla, která zazněla v opravdu přenádherném aranžmá. Úžasně vyznělo hravé pizzicato smyčcového tria, ale i klávesy Jakuba Zitka. Všechno dohromady dokonale fungovalo a dodávalo písni další rozměr.
Neskutečný hlas a energie
Atmosféru dokreslovala i decentní práce se světly. Při Trávě které mimochodem předcházelo i ponuré intermezzo, které se objevilo také na desce, se stage zahalila do světle zelené barvy a pomalu přenesla diváky do „vřesu, mechu a trávy“.
Aneta má opravdu neskutečný hlas a mám pocit, že vyzpívá i nevyzpívatelné. Zněla famózně a mezi jednotlivými songy střídala akustickou kytaru s elektrickou. Energicky se pohybovala po pódiu a komunikovala s muzikanty. Jednalo se o opravdovou souhru všech přítomných. Kromě toho zapojovala i diváky. Třeba tím, že je přiměla povzbuzovat kapelu rytmickým vytleskáváním nebo je požádala o pěvecký doprovod u Bílého dne nebo u již zmíněné Malé mořské víly. Diváci se s chutí přidali, vytvořili jeden velký sbor a Anetu opravdu doprovodili.
Během večera zazněly i další pecky z nového alba, třeba Tělo 2086, Tam kam nebo Jak krásné je být milován. Před úplným finále si Aneta s kapelou zaslouženě vysloužila standing ovation. Po opravdu dlouhém potlesku se publikum ještě na chvíli usadilo, protože přišel přídavek, na který se mnoho diváků očividně velmi těšilo. Voda živá z jejího debutového alba Spousta andělů sklidila asi největší úspěch a většina diváku ji znala celou nazpaměť. Byl to tedy opravdový vrchol koncertu, i když za mě těch vrcholů bylo víc. A musím říct, že bych každému přála, aby alespoň jeden takovýto koncert také zažil.