Vloni jsem dal koncertu Kissáků 95 %, až tak jsem se bavil. Mělo to šťávu, vtip, nápaditost, určité dojetí z rozlučky. A přestože bylo letošní vystoupení téměř identické, s hodnocením půjdu dolů. Kiss jsou v dobrém smyslu cirkus. Vždycky byli. Jenže šli byste do cirkusu, kde uvidíte pořád dokola ta samá čísla? Podruhé to ještě jde, potřetí už všechno znáte dopředu a počtvrté zůstanete raději doma.
„Praho, jsme tady podesáté a tentokrát jsme přijeli naposledy. Já vím, já vím,“ reagoval Paul Stanley na chechot publika. Kiss přijeli naposledy už tolikrát, že jim to nejspíš nikdo ve vyprodané O2 areně nevěřil. „Ale protože je sobotní noc, pojďme si to užít. Pojďme šílet!“
Stanley ví, jak komunikovat s fanoušky. Jediným gestem zvedne balkony ze sedaček nebo vyvolá soupeření, která půlka davu je hlasitější. Umí to i Gene Simmons, tomu stačí do mikrofonu udělat jenom: „He?“ a publikum jásá.
Bezpochyby i tentokrát byla v publiku řada lidí, co by dali koncertu maximální hodnocení. Ty nadšené reakce šlo slyšet všude okolo. Jenže ono to nebylo bez chyb, a navíc Kiss zkrátka přijeli do Prahy prodat znovu to samé. Přidání Makin‘ Love do setlistu to nezachránilo.
Kiss své koncerty vždycky hráli na efekt a platí to i pro aktuální turné. Logicky se ale efekt při druhé návštěvě vytrácí. Stejné triky a fórky při sólech, stejná práce s pódiem, stejný program. Šlo na tom krásně vidět, jací jsou Kiss profesionálové. Absolutně nic nenechat na náladě večera či improvizaci, vše je nalinkováno od první do poslední minuty, protože jedině tak se dá z technicky náročné show vytřískat maximum. Vypadá to skvěle, ale nese to sebou negativa, která druhá návštěva plně odhalí.
Součástí precizní profesionality Kiss je i práce s kamerami. Každou chvíli do nich někdo ze členů mrkal či ukazoval prstem. Díky tomu má divák i na zadním balkónu pocit, že se hudebník dívá právě na něj. Ale říkal jsem si, jak se asi cítí fanoušci v předních řadách? Hodiny přešlapovali před O2 arenou, vystáli si frontu a následně i flek pod pódiem, aby byli přímo v kotli, a když to konečně začne, jejich idoly k nim stojí bokem a místo na fanoušky zírají do boxů kameramanů.
I slavná čísla typická pro koncerty Kiss už moc nefungovala – když Gene Simmons zase plival krev, následně se při God of Thunder ukázalo, že kamery nezabírají přímo jeho, ale šlo o připravenou projekci. A navíc špatně synchronizovanou. Když se Paul Stanley proletěl nad hlavami diváků na malé pódium uprostřed, v následující Love Gun mohl prakticky každý poznat, že tady se jede hodně na playback. To Stanleyho šimrání kytary bylo až trapné sledovat. Není to výtka přímo ke Kiss, předem nahrané linky jsou morem řady velkých koncertů. Nabízí se proto otázka, jestli méně není někdy více. Ubrat z toho cirkusu okolo a přidat na pódiu. Na druhou stranu, kapely hrající koncerty na efekt nikdy ze svých triků neuberou. A když pak dokola říkají, že tentokrát přijedou fakt naposledy, je to už čisté tahání fanoušků za nos.
Na výsledném dojmu z koncertu tak hrálo především roli, jestli člověk byl už vloni nebo až teď. Pokud vloni, letos už si dal zkrátka jen reprízu, to nejde nazvat jinak. Ale i ta repríza byla ve výsledku zábava. Kiss ví, jak udělat show a nemají v tomto směru moc velkou konkurenci. I přes jisté výhrady bylo fajn hodit všechno za hlavu a prostě si jen užít koncert, když už jsou tu naposledy. Jenže…bylo to opravdu naposled?
Kiss - End Of The Road Tour
10. červen 2023
Praha, O2 arena
Hodnocení: 70%
