Když přijel do Prahy Lewis Capaldi naposledy, vystupoval v klubu SaSaZu. Po třech letech už se vrátil do plné O2 areny. Je to skok, jaký se vidí málokdy, podobně stihla během dvou pražských vystoupení „vyrůst“ například Ellie Goulding. A je to skok obdivuhodný vzhledem k tomu, že v době koncertu v SaSaZu začaly přicházet první zprávy z Číny o jakémsi podivném viru a hudba se záhy téměř na dva roky zastavila.
Capaldiho popularita mezitím strmě vystřelila nahoru, jeho největší hit Someone You Loved se blíží třem miliardám poslechů na Spotify a debutová deska se stala po celém světě multiplatinová.
Do O2 areny tak přijel už jako nepřehlédnutelná hvězda britského popu a na publiku to bylo znát: tolik jekotu a odzpívaných refrénů se opravdu jen tak neslyší.
Jenže Capaldi není jen tak obyčejný popař. Je to především velký talent, který umí strhnout po pár taktech. I když zpívá téměř stále o lásce a vnitřním trápení, nejde o žádné laciné vzdychání. Své dojáky umí podat s pokorou, dojetím, napětím i humorem.
Právě ten je nedílnou součástí Capaldiho kouzla. Mezi písněmi se nevykecával moc, ale když už začal, člověk se mohl popadat za břicho. Snad jenom v Praze mohla tak trefně zaznít historka o setkání s člověkem z tuzemské porno branže. Nebojí se vystřelit si z vlastní scénografie, když z vysoké rampy přiznal: „Došlo mi, že první řady teď vidí úplný hovno. Tak víte co? Tahle písnička je pro vás vzadu!“ A nádhernou ukázkou Capaldiho lehkomyslnosti byl závěr Pointless, kdy pečlivě budovanou atmosféru balady o nešťastné lásce na samý závěr kouzelně sabotoval závišovským zaskřehotáním: „Děvko!“
Z desky to slyšet není, ale naživo naplno vynikne, jak skvěle v sobě Capaldi mísí hudební a komediální talent. Má ideální předpoklad pro to stát se jedním z nejlepších popových šoumenů. Králem této disciplíny pořád zůstává Robbie Williams, ale Capaldi už se mu dostává na dohled.
Často narážím na argument, že v O2 areně je špatný zvuk. Osobně si to nemyslím, zažil jsem už řadu koncertů na celé škále od výtečného po nesnesitelné nazvučení a Capaldi patřil k těm nejlepším. Za zády měl navíc skvěle hrající kapelu, která na lehce futuristickém pódiu, kde měl každý hudebník svou podsvícenou plošinu, vypadala trochu jako Kraftwerk.
Dobrý nápad bylo postavit scénu na velkém projekčním kvádru připomínajícím klasickou světelnou kostku na hokejových zápasech. Spuštěný kvádr sloužil jako opona či vyvýšená rampa, vytažený nahoru jako projekční plátno. Jednoduchý nápad vytěžený do maxima.
Byl by to vlastně téměř dokonalý popový koncert. Jediná věc, se kterou Capaldi bojuje a nejspíš se to na dalším turné či dvou nezmění, je malý repertoár. Pokud si odmyslíme proslovy a krátké pauzy při přestavbě scény, hrál zpěvák dohromady zhruba hodinu, a to včetně přídavků. Dá se to pochopit, v květnu mu vyjde teprve druhá deska. Ale Capaldi se stal tak trochu obětí vlastního úspěchu, kdy začal vyprodávat haly dřív, než do nich dokázal sestavit celovečerní program.
Na druhou stranu, ono je mi to sympatické. Je vidět, že zpěvák dá raději do kupy setlist tak, aby mělo vystoupení spád, než aby program přifukoval průměrnými skladbami a covery. A taky je pravda, že ačkoliv je naživo odzbrojující sympaťák, v půlce koncertu začne posluchači docházet, že jeho skladby jsou zatím tak trochu všechny na jedno brdo. Takže zbývá jen rozšířit repertoár a z Capaldiho bude dokonalá popová hvězda.
Lewis Capaldi
Support: Mark Sharp & The Bicycle Thieves, Only The Poets
17. únor 2023
O2 arena, Praha
Hodnocení: 90 %
