Kapela si s sebou do Prahy v rámci evropského turné přivezla také další tři skupiny. Mezi nimi nechyběly kultovní Terror nebo Get The Shot. Večírek však odstartovala mladá krev v podobě portlandských Dying Wish. Této extrémní hardcorové bárce vévodí půvabná zpěvačka Emma Boster, která si získala pozornost téměř okamžitě zaplněného sálu. Již první skladby vyvolaly agresivní tlačenici před pódiem, což večerní zábavu rychle nastartovalo. Ačkoli kapela ve výsledku předvedla velmi energickou show, člověk se nemohl zbavit dojmu, že zpěvačce zkrátka není rozumět. Značně uječený hlas však přihlížejícím očividně příliš nevadil. Ostatně, párty teprve začíná.
To daleko větší očekávání měli fanoušci od kapely Get The Shot. Tahle kanadská banda působí na scéně více než dekádu a ve své hudbě mísí thrash metalové prvky s poctivou hardcorovou nakládačkou. Už hned po prvních zářezech do kytar bylo znát, že zvuk je o poznání lepší. Kluci se s tím navíc vůbec nemazali. Trochu až s podivem člověk koukal, co se to vlastně děje. Neuběhlo ani deset minut z vystoupení a na zběsile hopsajícím davu už bylo možné vidět zpěváka, který si náležitě užíval stage diving. Show nakonec vygradovala masivním potleskem sedmi stovek přihlížejících, což bylo na jednu z prvních kapel večera obdivuhodné.
Kdo ovšem čekal, že atmosféra po tomto zážitku bude mít sestupnou tendenci, šeredně se mýlil. Terror jsou prostě kult a jestli nějaká kapela v současné době vystihuje pojem „hardcore“, jsou to právě tito úderníci z Los Angeles. Ti dokázali publikum zbláznit natolik, že se v jednu chvíli zcela zaplnila jejich stage poskakujícími fanoušky. Celý koncert byl v takovém pohybu, že si jen člověk říkal: Je tohle ještě hudba nebo cvičení v posilovně? Koncert navíc plynul tak rychle, že člověk ani nemrkl a už se kapela loučila.
Intenzivní kontakt mezi kapelou a publikem však nadobro splynul s nástupem hlavních hvězd večera. Lionheart se do toho opřeli hned od začátku titulní skladbou Cali Stomp, kterou si okamžitě začal zpívat celý dav. Tady už jde do tuhého. Celý průběh koncertu se nesl ve znamení „dělám si co chci“. Téměř neustále na pódium vylézali zbláznění fanoušci, kteří rázem ochotně skákali do tančícího davu. Při pohledu na několik příslušníků ochranky se člověk musel trochu pousmát, protože i drsně působící páni s bezpečnostními vestami neměli nárok do vývoje koncertu jakkoli zasahovat. Jedním slovem, šílenství.
I přes velmi energické vystoupení se zvuk kapely nikterak neztrácel. Ba naopak. Lionheart prostě umí dělat hardcore atraktivním. Chytlavé rytmy proložené ostrými kytarovými party dodávají jejich hudbě svěží tvář. Co dělá kapelu zvlášť osobitou, je její zpěvák Rob Watson. Jeho hlas je natolik silný a zároveň čistý, že při jeho poslechu člověku naskakuje husí kůže. Rob nemusí screamovat či používat jinou zvláštní techniku hlasu, jeho lví hlas působí naprosto přirozeně.
Lionheart hráli jeden song za druhým téměř nepřetržitě. Kapela přesto využila krátkého momentu před závěrečným přídavkem, kdy byl na pódium donesen narozeninový dort pro basáka Richarda Mathewse. Ten s úsměvem poděkoval skandujícím fanouškům a přátelsky působící koncert mohl vyvrcholit skladbou LHHC, kterou si sborově zpívalo celé MeetFactory. Inu, hardcore je víc než hudba a Lionheart toto tvrzení jen dokazují.
Lionheart
16.10. 2022 – Meet Factory, Praha
Předkapely: Dying Wish, Get The Shot, Terror
Hodnocení: 89%
