V Karlíně mne překvapila dokonalá organizace. Na nic se nečekalo, při příchodu ani při odchodu. Publikum bylo namixováno od hodně mladých, až po mne. Vše bylo tak, jak má být. Kapela Joe Bonamassy měla skvěle nazvučeno, zejména bicí. Basu a klávesy jsem tolik neslyšel, hlavu jsem měl zastrčenou v banánu levého kanálu. Jen když se do toho opřely současně dvě kytary a tři vokály, zdálo se mi, že už je to na konci. (Ale to je má zvukařská deformace.)
Po osmi letech, kdy u nás hrál naposled, se Joe Bonamassa hodně změnil. Jak píší zahraniční novináři, „pouští se na neprobádaná území.“ Možná i protože kvůli odchodu na věčnost Michaela Rhodese se rozpadla pro mne nejlepší rytmika na světě. Kdo ví, kam vlastně zmizel bubeník Anton Fig?
Jak ukázal pražský koncert, nová rytmická sekce, kterou dal Joe Bonamassa dohromady, je naštěstí senzační, i když na můj vkus je vyznění hlavně kvůli novému basistovi dost jazzové. Samotný Joe ale naštěstí předváděl takřka artistické kytarové kousky, mezi písněmi ani při nich vůbec nemluvil a jenom hrál, hrál a hrál. Po pětačtyřiceti minutách koncertu pro mne paradoxně odstartoval a ukázal to, co mám já osobně rád, úžasným bigbítovým sólem jeho spoluhráč Josh Smith. Pak už to naštěstí jelo. Na každého se dostalo a bylo toho dost. Úžasný klávesista Reese Wynans byl jak v euforii. A spolu s ním i celé Fórum Karlín.
Nechci se pitvat v jednotlivých skladbách, ale chci zdůraznit, že celkový dojem byl „ohromný“. A Joe Bonamassa? Co k němu říct?
Je nejlepší na světě. (Po Claptonovi, samozřejmě.)
P.S. A stejně se mi to před osmi lety líbilo víc.
Bonamassův band
Kytaristou je bluesový virtuos a producent Josh Smith, kterého Bonamassa označuje za jednoho ze svých nejoblíbenějších muzikantů na celé planetě.
Calvin Turner, nahradil geniálního basistu Michaela Rhodese, který umřel. Velmi všestranný hudebník, aranžér, producent i kytarista, který hrál s Marc Broussardem, Anou Popovic i s Amy Grant, manželkou country hvězdy Vince Gilla.
Bubeník Lemar Carter je z bandu doprovázející zpěvačku Demi Lovato.
Křoví Bonamassovi dělaly decentní Australanky, Jade MacRae and Danielle De Andrea.
A nakonec dědek Reese Wynans, který už pamatuje ledacos. V začátcích se pohyboval kolem Allman Brothers. Pak odešel do Nashvillu, kde hrál snad opravdu se všemi velikými jmény. Pak nastoupila bluesová éra. Buddy Guy, John Mayall, Wayne Shepherd, Ana Popovic a samozřejmě Stevie Ray Vaughan. Teď už je osm let s Joem a ten mu k jeho sedmdesátinám nadělil první sólové album Sweet Release. Říká se, že je to nejlepší žijící rokenrolový pianista. V roce 2014 byl uveden do Rokenrolové síně slávy. V Karlíně si vysloužil standing ovation.