Před samotným začátkem koncertu mě upřímně trochu překvapilo, že levá část jeviště je zabraná několika menšími stolky, u kterých sedí hosté a popíjejí víno. Z počátku mě to velmi rozptylovalo. Během koncertu Jan Smigmator vysvětloval, že se tak snažili navodit atmosféru menšího klubu, o čemž jsem měla opravdu pochyby, ale později se ukázalo, že to doopravdy velmi dobře funguje.
Koncert zahájila menším intrem kapela, která dvojici doprovázela. U klavíru se během večera vystřídali Jan Steinsdörfer a Mikuláš Pokorný, na kontrabas hrál Tomáš Baroš, na bicí Marek Urbánek a na hammondky Jan Andr. Každý z jmenovaných si hned v úvodu střihnul menší sólo, aby se představil publiku a od té chvíle mi bylo jasné, že zde není nikdo navíc. Na p'odiu bylo pět famózních muzikantů, kteří dokonale ovládali svůj um. Tohle bude skvělá podívaná, říkala jsem si.
Jan Smigmator zahájil svůj koncert pomalou baladou I Remember You, která již vyšla jako singl a okamžitě se k němu připojil americký saxofonista Scott Hamilton, který se Smigmatorem desku nahrál. Během večera pak zazněly skladby z nové desky, např. What I’ll do, Love Letters nebo I’m a Fool to Want You, ale i jiné oblíbené americké klasiky.
Bylo neskutečné sledovat, jak všichni muzikanti společně tvoří jedno hudební těleso, které spolu dokonale souzní, komunikuje, hraje si. Smigmator dozpívá a dá prostor nástrojům, Scott Hamilton vyšvihne neskutečné sólo, které po očku sleduje piano, aby na něj mohlo odpovídat, Hamilton následně přenechá slovo zbytku kapele, a ty si společně jamují, na scénu se vrací Jan Smigmator a tak dál. Všichni naprosto přesní a zároveň zábavní. Mohli jste si najít jednu linku jednoho nástroje, který chcete sledovat a bavit se tak třeba naprosto skvělými hammondkami, poklepávat si nohou do rytmu s bicími či kontrabasem a nebo po celou dobu zírat na piano a na ta zábavná sóla jak Mikuláše Pokorného, tak Jana Steinsdörfa. A to mě na tom neskutečně bavilo.
Přibližně v polovině koncertu došlo na samotný křest desky. Na stage se dostavil Miloslav Zýka z hudebního vydavatelství Universal Music, který přinesl nové LP, jež jak sám podotkl, dovezl Jan Smigmator přímo z lisovny v Loděnici. Jak již bylo řečeno, samotná deska totiž oficiálně vychází až tento pátek. Za kmotry si od samého začátku chtěl zpěvák zvolit další „dva tenory“. Jedním z nich byl operní pěvec Štefan Margita a tím druhým se nakonec stal zpěvák Ondřej Ruml, který byť byl záskok, byl to perfektní záskok.
Ondřej se totiž během večera objevil také za mikrofonem, aby si společně se Smigmatorem zazpíval naprostou klasiku What a Wonderful World. V jeho podání byla píseň velmi barvitá a hravá. Když zpívali oba společně, byla to pastva pro uši.
Nakonec nesmím opomenout píseň, kterou jsem nedávno měla možnost slyšet v podání Jana Smigmatora a Kevina Spaceyho v Malostranské besedě a včera zazněla v naprosto odlišném aranžmá Mikuláše Pokorného. Strangers In the Night. Tuto skladbu Smigmator věnoval nedávno zesnulému herci Karlu Heřmánkovi.
Nová deska Jana Smigmatora je plná muzikantských překvapení, zábavných sól a muzikantského umu. Pokud jste milovníci jazzu a swingu, určitě vás překvapí. Já se nesmírně bavila. Nakonec jsem se totiž opravdu cítila jako v nějakém malém klubu na Manhattnu, kde se celou noc swinguje a popíjí jedna sklenka za druhou. Tak nějak se vám to vryje pod kůži a vy ani nevíte jak. Díky za ten zážitek.
Hodnocení: 85 %
Jan Smigmator a Scott Hamilton
Divadlo bez zábradlí, Praha
21. říjen 2024
