Přesto, že jsou WWW často označováni jako průkopníci českého hip hopu, nikdy jsem je za hiphopovou kapelu nepovažoval. Možná i proto jsem si tu jejich experimentální elektronickou hudbu a metaforické texty nehrajícího člena skupiny Lubomíra Typlta, které umí zasáhnout na komoru cílenými sděleními, oblíbil již od debutového alba Neurobeat z roku 2006. Podle toho množství lidí, které si dorazilo jejich nezařaditelnou a intenzivní hudbu nabytou emocemi užít, v tom rozhodně nejsem sám. Potěšilo mě i to, že řada návštěvníků koncertu byla ve věku, že si začátky WWWček v 90. letech minulého století nemohou pamatovat. Svědčí to o tom, že jejich hudba je stále aktuální a má stále co říct.
Ondřej "Sifon" Anděra a Milesa Zrnić v Brně vsadili na to, že celý večer před zaplněným klubem utáhnou sami a přijeli bez supportu, předkapely nebo dýdžeje. Za sebe musím říct, že to bylo velmi sympatické rozhodnutí. I počáteční technické problémy, kterých kapela nebyla ušetřena, byly vlastně milou komplikací, která působila velmi lidsky. Stejně jako Sifonovy průpovídky typu: „Ta tma mezi skladbami je jistě efektní, ale já vidím úplný hovno“. Nebo věnování skladby Ohni Se Mnou Pojď nedávno zesnulému Davidu Lynchovi.
Vedle výběru tracků z nového alba zazněly také starší, dnes již ikonické písně jako Tramvaje, Tikající muž, Drát, Nadostřel nebo Krevní oběh. Sifon rapoval, štěkal i křičel využívaje různých hlasových modulací a výrazových prostředků kterých je schopen. Jeho hlas bodal a drásal stejně tak jako ta nesmlouvavá a syrová elektronická hudba, ve které WWWčka spojují prvky hip hopu a industriálu, postavená na důrazných perkusích. To vše dotvářely za dvojicí siluet stojících za elektronickými nástroji působivé živé projekce a expresivní světla.
Verdikt: 89%
Šlo o komplexní a intenzivní audiovizuální zážitek vtahující posluchače do nevšedního světa WWW Neurobeat. Je úžasné, že tu ten svět pořád máme.
