Zatímco v Ostravě na Colours řádil hudební génius Jacob Collier, který se už v našich končinách párkrát objevil, minneapoliský workoholik Cory Wong si v brněnském komplexu Sono odbíjel v rámci festivalu Groove Brno svůj zdejší koncertní debut.
A přestože se o této události fanoušci dozvěděli až později, neodradilo je to od toho, aby do Sona dorazili v takovém množství, že se jim podařilo klub vyprodat. A aby toho nebylo málo, ještě k tomu dostali nášup v podobě vystoupení místního B-Side Bandu spolupracujícího se zpěvačkou a kytaristkou Judith Hill.
Judith Hill je u nás už pečená vařená - se svou kapelou se do naší vlasti vydává pravidelně, a to včetně festivalu Groove Brno, který spolu s ní už loni připravil speciální program spojením big bandového tělesa v podobě B-Side Bandu a jí samotné. Spojení, které jí nikdy nebylo cizí a vyzkoušela si jej již o dekádu zpátky jak v rámci hostování u Gordon Goodwin's Big Phat Bandu, tak na svých prvních nahrávkách - soundtracku k filmu Spika Leeho Red Hook Summer, tak i Princem produkované debutové desky Back In Time. A právě tento speciální program, se kterým se festival rozhodl loni expandovat i do Prahy, si po necelém roce zopakovali téměř všichni zúčastnění, jen s absencí Vojty Dyka. Ale o tom až později.
Festival Groove Brno takovéto dvojkoncerty chystá již několik let a spojení interpretů, kteří na nich vystupují, vždy dává nějaký větší a hlubší smysl, jako tomu bude třeba letos v říjnu v rámci dvojkoncertu, kdy se na pódiu vystřídají dva varhaníci, kteří se v jednom malém kostelíku v newyorském Brooklynu několik let zpátky za tímto nástrojem rovněž sami střídali. A teď již, jako celosvětově uznávaní hráči Cory Henry a Ondřej Pivec, přijedou usednout na střídačku za hammondky do Brna.
I čtvrteční vystoupení Coryho Wonga se svou kapelou a Judith Hill s B-Side Bandem mělo jednu milou propojovací linku. A ne, nebyl jí nabízející se hudební legenda Prince, který pocházel ze stejného města jako Cory Wong a Judith s ním nahrávala svůj debut.
Za spojnicí tentokrát musíme do Coryho kapely, kde se na pozici trombonisty a aranžéra dechové sekce nachází Michael B. Nelson, jehož aranžmá dechových nástrojů ve skladbě Jam In The Basement bylo jedním z vrcholů první části celého večera. Michael totiž pro Prince aranžoval dechové nástroje s malými přestávkami přes 20 let a u Judithina debutu v této roli rovněž nechyběl.
Kdo měl možnost spojení americké zpěvačky a českého big bandového tělesa být přítomen po druhé, mohl si všimnout, že tentokrát se povedlo dojít k ještě větší synergii. Nikdo nečněl v místech, kde neměl a naopak dostávali prostor pro sóla všichni muzikanti, kteří měli. A to včetně kytaristy Jiřího Kalouska, jenž své sólo zahrál lépe, než jak jej naživo umí vystřihnout přímo Judith.
Už od loňska považuji za téměř geniální tah, že se k celé sestavě B-Side Bandu přidali tři backing vokalisté, jež můžete vídat i v projektu D.Y.K. a jinak mají své vlastní fungující kariéry. Annamária d'Almeida, Jakub Vaňas i Marta Kloučková - ti všichni by se mohli samostatně postavit dopředu a oslnit publikum skvělými výkony, tady ale nejenom že napomáhali plnosti celého zvuku, ale i k sobě neuvěřitelně skvěle seděli. Pěvecky, ale i pohybově, protože po celou dobu svými tanci i výrazem umocňovali atmosféru. Tak moc, že si k nim pro kus té nálady občas zašla i Judith, aby ji od nich načerpala.
Bohužel snaha udělat z přídavkového duetu I Just Can't Stop Loving You další z vrcholů vystoupení přišla vniveč, jelikož se hlasově ke Kubově barvě nehodí. A tak bylo znát, že v tomto bodě koncertu loňský host Vojta Dyk přeci jen chyběl.
Po půl hodině přestavby pódia jsme se konečně dočkali - Cory Wong spolu s osmi spoluhráči nám přišel během necelých dvou hodin ukázat, jaké všechny podoby umí mít energická instrumentální hudba. Jeho koncerty většinou sem tam nějaký zpěvák dobarvuje, ale jak jste se mohli dozvědět v nedávném rozhovoru, který nám poskytl, tak v rámci Evropy má pocit, že posluchači umí muziku bez vokálů přijímat lépe.
A kupodivu se opravdu trefil. Bodoval i u národa, který byl jinak schopný v rámci nedávného koncertu Kool & The Gang jít si během jedné z jejich nejlepších kompozic - skladby Summer Madness - hromadně na bar pro pivo. tentokrál publikum nejenže zaplnilo celý klub Sono, ale hltalo každý tón, který jim kapela Coryho Wonga naservírovala.
Já osobně nemohl polovinu koncertu spustit oči z původem srbského bubeníka Petara Janjice, z kterého sršela energie proudem a jenž dokázal i zkušeně pracovat s publikem, aby si jej podmanil na svou stranu. A to i díky tomu, že jindy vítané komediální šaškování hlavní hvězdy večera tentokrát ustoupilo hudebnímu výkonu celku, takže mohli vyniknout všichni na pódiu, a to jak v sólových partech, tak i v pilířích jednotlivých skladeb.
A ještě jedna věc, pokud se někomu něco vážně povedlo, zbytek ho neváhal ocenit - tu slovně, tu poplácáním spoluhráče. A že bylo co oceňovat - obě větší klávesová sóla Kevina Gastonguaye byla z říše snů, Jake Botts se toho na baryton saxofon vůbec nebál a posadil jinak pulzující píseň do reggaetonového vibu. I Cory Wong občas zabrousil daleko od funkových vod, když pomocí krabiček vyloudil ze své kytary sólo evokující spíše jiný strunný nástroj smyčcového charakteru...
Podobně, jako Coryho desky objevují různá zákoutí hudby a i sám interpret se netají tím, že častými spolupracemi s různorodými interprety se chce především sám učit, co vše je ve světě hudby možné, si takový pocit odnášel domů i každý návštevník čtvrtečního koncertu. Tedy že byl v rámci jednoho koncertu na mnoha místech a v mnoha světech zároveň. Kdo tedy váhal, na jaký koncert se vydat a nakonec nezvolil Colours of Ostrava, ale brněnský klub Sono, o žádnou barvu z celé škály muziky nepřišel.
Stačilo k tomu jedno jediné vystoupení jednoho muzikantského workoholika z Minneapolis za doprovodu osmičky pečlivě vybraných spoluhráčů.