Postupně se zaplňující klub na tu zvláštní tíseň, kterou v sobě aktuální irské kapely mají, naladilo v Praze usazené slovenské alternativní noise-post-rockové trio Myncryst. Podobné pocity si nese, jak členové kapely sami říkají, z nehostinného prostředí východního Slovenska. Myncryst jsem včera slyšel poprvé a říkám si, kde přede mnou sakra byla schovaná.
Tři výborní muzikanti v čele s excelentní kytaristkou Zuzanou Jelínkovou předvedli set výborné postkytarové muziky plné emocí a bezútěšné atmosféry. Ta jejich je postavená na emotivní kytaře, melodických basových linkách, precizních technických bicích a občasných vokálech.
Po krátké přestávce na pódium zalité červenou tmou nastoupila zpěvačka Katie Ball, kytaristé David Noonan a Mete Kalyoncuoglu, basák Rob Clark a bubeník Shane Macguire se svojí kakofonií temných zvukových krajin protkaných záblesky světla. Svůj set otevřeli singlem Seven z roku 2019. Zvuk Just Mustard od prvních tónů zahustil atomy vzduchu v klubu, publikum objal, sevřel ve své náruči a nepustil až do úplného konce. Mocné vlny zvuku a hlukové stěny obklopovaly shoegazeově nehybnou kapelu, která nepotřebuje žádná pódiová alotria, aby publikum vtáhla do svého světa a uchvátila ho. Naopak nedostatek pohybu schopnost hudby publikum ovládnout umocňoval.
Zazněly písně z posledního alba Heart Under jako 23, I Am You, Still nebo Seed, ale i klasiky jako Frank a Deaf. Výkon kapely byl po celou dobu brilantní. Zvuk byl namixován tak, aby tekutý podmanivý vokál Katie Ball nevyčníval, ale na stejné úrovni se vlnil a tančil nad truchlivými harmonickými drony a intenzivními rytmy. Těžké palčivé industriální riffy kytar, kvílení dvojice šesti strun a spletité magické tvary reverbů a fuzzů, kontrastovaly s lehkostí zpěvu, který byl tu plný síly a vášně a tu se zase vznášel jako pírko ve větru.
Celé to kotvila jakoby nezúčastněná basa a směsice zničujících tanečních a triphopových bicích. Kapela jakoby v transu prostřednictvím hypnotických zvuků a hluků vytvářela hudební magii vyvolávající pocit napětí evokující jízdu dlouhým tunelem s otevřenými okénky.
Just Mustard i naživo prokázali, co jsem již psal v pozvánce na včerejší koncert – že jsou jedinečná kapela s unikátním zvukem. Byl to však více než jen koncert. Byl to strhující, hypnotický a intenzivní vícesmyslový zážitek, při kterém se hudba procházela nejen ušima, ale i hlavou a srdcem a zavrtávala se do morku kostí.