V říjnu kapela vydala album Our Roots Run Deep – záznam akustického koncertu v dublinském Olympia Theatre. Poklidnější show se jí zalíbily a současné evropské turné jede v podobném formátu. Základní čtveřice muzikantů hraje v jedné řadě v přední části pódia, zpěvák Steve Garrigan za pianem, které střídal s kytarou či mandolínou. V druhé řadě Kodaline doplňovali violoncellista a hráč na klávesové nástroje. Obzvlášť violoncello hrálo během koncertu zásadní roli a jeho tóny dotvářely nejkrásnější momenty večera.
Největší hity Kodaline jsou emocemi přetékající balady, kterým dominují vysoké tóny Garriganova vokálu. Existovaly dvě možnosti – buď to bude v „akusticky“ trochu nuda, nebo se na sebe fanoušci s kapelou napojí lépe než obvykle. Což se podle mě podařilo.
Začátek koncertu neměl ideální zvuk, nejspíš i proto, že do Fora Karlín onoho večera nezavítalo mnoho lidí a prostor byl zaplněn zhruba z poloviny. Publikum to bylo vzhledem ke kapacitě skromné, zato zjevně dorazili srdcaři, kteří s kapelou souzněli. Při jejich zapáleném zpěvu refrénů se člověk neubránil pocitu, že v menším plném klubu by to mohl být skoro až nezapomenutelný večer.
Z deštníků, které sloužily jako dekorace na pódiu, jsme si trochu dělali legraci – že je kapela má na ochranu před slzami dojatých fanoušků. Vzhledem k tomu, že balkóny zůstaly prázdné, zbyla jim pouze dekorační funkce. Tu ale plnily dobře – scéna, kterou kromě deštníků tvořily jednoduché, barvy měnící čtverce, byla opravdu povedená.
Stejně jako světelné efekty elegantně zdobeného pódia gradoval i setlist. Kodaline sice prosluli především tklivými písněmi, které si občas nezadají se srdceryvnými velrybími zpěvy, ale jejich repertoár je daleko pestřejší. Chvílemi probleskuje irský temperament a hudební tradice a v některých momentech připomínají třeba svižnější skladby Mumford and Sons. Večer mimo jiné obohatili coverem Billie Jean od Michaela Jacksona.
Když před koncertem bubeník Vincent May hovořil o „svlečených“ variantách skladeb, měla jsem obavu, jak to naživo dopadne. Vysvětloval, že chtějí fanouškům ukázat své písničky tak, jak vznikají – v jednodušší verzi bez velké produkce. Ve skutečnosti je předvedli v poměrně bohatých aranžích pro pět nástrojů a žádné improvizování s jednou španělkou, které by vás zavedlo ke Kodaline do zkušebny, se nekonalo. Odehráli naprosto čistý koncert, který ukázal skvěle sehranou kapelu se zpěvákem, který dokáže strhnout publikum. A i když zrovna nehráli skladbu The One, kterou napsali kamarádovi jako svatební dar a prý je oblíbenou volbou pro první tance, byla to slušná romantika.
