Někdejší klubové koncerty Imodia mívaly grády. Při ohlédnutí zpět vytane na mysli v první řadě energie frontmana Thoma Frödeho, který dokázal svým nekompromisním nasazením strhávat publikum. Imodium si svou kariéru poctivě odehráli, nasbírali cestou řadu fanoušků a přátel, neskutečně působí vzpomínka na jejich předskakování Avril Lavigne v O2 areně. Tehdy to byla dobrá ochutnávka toho, že by kluci mohli „vyrůst“ – možná je ten pocit ovlivněný subjektivním fanouškovstvím, ale ani v té velké hale se tehdy neztratili. Žádný obří průlom se ale nestal, a i když třeba Mořskýho koníka z těch starších či Valerii z novějších skladeb znalo daleko víc lidí, než činil okruh pravidelného publika kapely, Imodium nenabralo cestou tolik příznivců, jako třeba Divokej Bill, s kterým vyjeli na turné před dvaceti lety. I tak ale na české hudební scéně tahle kapela před svou pauzou zanechala výraznou stopu a řada dnes aktivních a úspěšných muzikantů vám řekne, že je tahle parta ovlivnila.
Když loni skupina odehrála první koncert po čtyřleté pauze na svém domácím festivalu Broumovská kytara, oznámila zároveň, že nejde o ojedinělou událost a chystá velkolepý návrat v podobě koncertu ve Foru Karlín. Stoprocentně nejsem jediná, koho okamžitě napadlo, že si kapela ukousla velké sousto. Zároveň to byl sympaticky odvážný krok a jasné gesto – jsme tady a chystáme se do toho znovu pořádně opřít. V mezičase došlo ke změně v sestavě – odešel bubeník Kárl, který s Tomášem kdysi v Broumově Imodium založil a na jeho místo přišel Adam Jánošík z The Atavists a kapela oznámila, že pracuje na nové desce. Z ní poslala již před comebackovým Forem do světa několik singlů. „Tuláci i Lampy jsou ukázkové comebackové singly, protože se navzájem doplňují a fanoušky po prvním poslechu přesvědčí, že jejich oblíbená kapela za těch pět let v hibernaci ze svého zvuku nic neztratila. Takové singly ideálně rozmasírují publikum před novým albem i velkým comebackovým koncertem. Líp to snad Imodium provést nemohli,“ psal s pár výhradami Jarda Konáš o dvou ze třech novinek.
Jak to s oním rozmasírovaným publikem dopadlo? Tvrdá pravda na úvod – Forum Karlín se lidmi naplnit nepodařilo, publikum stálo ke zvukaři s tím, že o osobní prostor nebyla nouze. Co se ale podařilo, bylo v podstatě skoro všechno ostatní. Svést dohromady především staré přátele, a i nějaké mladší fanoušky, kteří svým poskakováním a zpíváním slovo od slova nejednomu člověku jistě připomínali jeho mladší já. Podařila se skvělá jednoduchá, ale efektní scéna a ostrá světla, která podporovala energii show. Podařilo se okamžitě připomenout, že tuhle kapelu měl člověk opravdu rád. A to přiznám, že jsem prošvihla onoho provařeného úvodního Mořskýho koníka, to musel být pořádný doják. Asi jako když později zazněla Hlavou. To město je mrtvý a já / Si radši nechám projít hlavou / Myšlenky, co se mnou, až tady nebudou / Lidi, co jsem měl tak rád / To město je mrtvý a já / Cejtim najednou / Sílu, co dodává / Pocit, že můžu vypadnout. A takhle Thom okouzlený Nirvanou začal hrát na kytaru, psát písničky, vypadnul z Broumova, který se mu možná podařilo i trochu proslavit a dneska zkouší znovu postavit na nohy kapelu, která vydala slušnou řádku alb a hrála roli v ještě slušnější řádce životů.
První část koncertu odbubnoval Kárl, poté předal paličky Jánošíkovi. Vlastně v tom nebyl smutek, podařilo se najít srdcaře, který to potáhne dál. Když Thom přešel na druhé pódium u zvukaře, aby nejprve zapěl duet se svou ženou Žanet, byl čas popřemýšlet o snech – o tom, jak se je vyplatí plnit, i když se někomu můžou zdát třeba trochu přehnané. Hudba nejsou závody, takže nerozhoduje, jestli „dáte“ Forum Karlín, nebo jednou vyprodáte O2 arenu. Ale když si chcete tenhle velký koncert udělat a podaří se vám to dotáhnout a udělatsvým lidem krásný večer, stojí to za to. Když pak Thom sám s kytarou hrál Something In The Way, musela jsem odhodit svůj cynismus stranou, protože tím způsobem vyprávěl příběh, jak jedna deska jednomu klukovi změnila život. A to později nějakým způsobem zasáhlo každého v sále.
Koncert měl pár hostů, Rybičky 48 či Police Symphony Orchestra, ale hlavní roli ten večer hrála spíš tahle dlouhodobá vazba mezi kapelou a publikem a její opětovné probouzení. Potěšilo mě, že i když jsem před koncertem frfňala, že bych si přála, aby hráli starší písničky z doby, kdy jsem Imodium začínala poslouchat, nakonec jsem si podobně užila i pozdější tvorbu a vlastně i novinky. Co se týká tohoto koncertu, byla jsem mistr ve shazování očekávání, ale prožila jsem povedený večer. Přeji Imodiu vydařenou novou desku, ať se pořádně rozjede další kolo jejich jízdy.
Hodnocení: 79 %
Imodium
Support: TH!S
Forum Karlín, 4. duben 2024
