Když Mike Skinner před třiadvaceti lety coby kluk poslal svoje demo do jednoho obchodu s hudbou, jestli by ho nevydali, podomácku nahraný singl okamžitě vylítl do britské hitparády. Fenomén jménem The Streets se tehdy zrodil z bezprostřednosti, nenucenosti a přirozené humpoláckosti britské ulice, s jakou ten kluk už na začátku kariéry dokázal popsat, v čem a jak žije. Tehdy se ukázalo, že úplně stejně jako většina dospívajících ve Spojeném království (i jinde). Glastonbury bylo svědkem, že tenhle antihvězdný přístup pořád funguje, i když z roztomilého kluka už je taťka, kterému narostl pupek a řídnou mu vlasy.
Skinnerův koncert na Other Stage svou bezprostředností působil, jako by na pódium přišel libovolný týpek z davu, aby pokecal s novými kámoši, které právě potkal na festivalu. „Nechci bejt poslem špatnejch zpráv, ale už máme blíž ke konci než k začátku Glastonbury,“ hustil Skinner do lidí, ať se seberou a jdou si ty zbylé hodiny dokud můžou užít „nahoru na kopec“, do všech těch tajných a divokých barů bez zavíračky. „Glastonbury každýho, kdo tu hraje, naučí jednu věc. Překročíte brány a neznamenáte nic. Tady je totiž jedinej headliner a to jste vy, publikum,“ se svým smyslem pro zkratku dokonale vystihnul kouzlo festivalu. A kouzlo koncertu Mike Skinnera tkvělo v tom, že on sám byl nedílnou součástí publika.
foto: Honza Vedral
A to doslova. Několikrát se mikrofonem u pusy vrhnul vstříc vlajce s vlastním obličejem, která byla pěkných pár metrů ve festivalovém davu. Nechal se nosit na ramenou a domlouval si po koncertě schůzky v Blocku 9 – obří taneční scéně kdesi vzadu v areálu. Krom téhle bezprostřednosti to ale hlavně bylo skvělé hudebně. Skinner má postavenou fantastickou kapelu. Spoustu ze svých lo-fi produkcí umí předvést stoprocentně naživo a ukázat další hudební odstíny – od reggae po rokenrol. Jeho materiál je relevantní napříč kariérou – koncert nakopnul aktuální taneční hit Who’s Got The Bag a největší aplaus samozřejmě sklidily kusy z debutu Original Pirate Material. V závěru při Dry Your Eyes to byl skutečný doják umocněný obřím chorálem britských fanoušků.
„Mike Skinner premiérem!“ zabrala kamera na obrazovky vedle pódia nápis na mobilu jednoho z návštěvníků. A ohromný aplaus, který následoval z publika, potvrdil, že takové řešení své politické situace by si Britové nechali líbit. A ani k tomu nebyly potřeba plakátové proklamace.
Potvrzeno je to ostatně z více zdrojů. Později, při bezprecedentně vystavěné show headlinujících Coldplay, jeden z návštěvníků za mnou s otevřenou pusou konstatoval: „Ty vole, Chris Martin, to je král…“ Pak se krátce zamyslel a dodal: „Teda až po Mike Skinnerovi.“
Měl jsem z toho večera stejný dojem. Kralovat ostatně mohou oba. Coldplay to utáhli na absolutní show. Mike Skinner absolutní lidskostí a obyčejností. Jako kámoš, kterému ten úspěch přejete.