Jako první se před vyprodaný klub postavil na pódium, na kterém stál jen stojan s mikrofonem a pedalboard, zpěvák, skladatel & producent Peter Aristone usazený v Praze. Má má za sebou několik turné po USA s bluesmanem Markem Broussardem nebo v Německu s Jesperem Munkem a řadu zajímavých spoluprací, třeba s producentem a bývalým Bowieho spoluhráčem Markem Platim, anglickým skladatelem Sachou Skarbekem a dalšími. Přestože Peter v Čechách supportoval Davidovi Kollerovi, Pavolovi Haberovi nebo kapelám jako Lucie či Chinaski, tak jsem ho ještě nikdy neviděl naživo. A jsem rád, že to bylo takto sólo jen s kytarou. Peter potvrdil svůj nesporný skladatelský i muzikantský talent a že opravdu skvěle zpívá. Předvedl emotivní set, kterým si publikum čekající na Franka Turnera získal.
Po výměně pedalboardu a mikrofonu přišla na pódium očekávaná ikona anglické punkrockové hudby a milovník klubových koncertů Frank Turner a songem If Ever I Stray zahájil svůj již třítisící druhý koncert. Osobně jsem měl to potěšení Franka Turnera vidět naživo jen jednou, a to s kapelou. Byl jsem proto zvědavý, jaké bude jeho sólo vystoupení.
A bylo to více než skvělé. Přestože za mikrofonem stál sám jen s kytarou, tak pódium zcela zaplnil. Svou muzikou, hlasem a zejména nezměrným charismatem a odzbrojující skromností. V jeho vystoupení se mísila syrovost a punková energie s intimitou a jemností. Čišela z toho autenticita a bezprostřednost a na Frankovi bylo vidět, jak si kontakt s publikem užívá. Dával do toho vše. Mezi skladbami s publikem bezprostředně komunikoval a vtipkoval – dozvěděli jsme se třeba, že jeho neoblíbenější české slovo je „knedlík“. A publikum mu zobalo z ruky, zpívalo spolu s ním a užívalo si ten bezprostřední hudební zážitek.
Set byl průřezem jeho tvorby a obsahoval dvacet songů včetně pecek jako Do one, The Girl from the Record Shop, 1933, No Thank You for the Music nebo The Next Storm. A když si uvědomíme, že to celé táhl sám, tak je ta dvacítka opravdu velmi úctyhodné číslo. Když dozněla závěrečná I Still Believe, přistihl jsem se, že mám na tváři šťastný úsměv. Stejně jako všichni okolo mě.
