Začněme tím dobrým. Dostat za cenu jednoho lístku Fall Out Boy, nothing,nowhere a PVRIS je moc dobrý program. Fall Out Boy nejeli setlist podle šablony a program sestavili poctivě. Odehráli všechny slavné skladby a novinky mezi starší repertoár dobře zapadly. Jenže to je tak všechno, co se dá na jejich vystoupení vyzdvihnout.
Obsahově odehráli Fall Out Boy standard. Na začátku nasadili určitý mustr, podle něhož se bez vzrušení prohráli až do konce. S publikem až na pár vstupů téměř nekomunikovali a když už se tak stalo, opět se to neobešlo bez faktických chyb. Ty se však dají pochopit. Chtít po Američanovi, aby si nepletl Prahu a Hradec Králové, je jako chtít po Čechovi, aby si nepletl Oconomowoc a Kewaskum, dvě města poblíž pro Fall Out Boy domovského Wilmette. To všechno šlo odmávnout, nic, co by mohlo zkazit zážitek ze samotného vystoupení. Ostatně, na koncerty se chodí kvůli písničkám a Fall Out Boy s nimi nešetřili.
Jenže to pohřbil totálně otřesný zvuk, z něhož mě bolela hlava už při odchodu a bolí mě ještě teď. Byl přeřvaný, z bicích byl slyšet jenom virbl s kopákem, ze zpěvu nešlo poznat prakticky nic. Kytary se změnily v konstantní chrchlání a ta basa zůstala v tom zvukovém marasmu stát jako poslední hráč, kterého si ani jeden kapitán před vybíjenou nevzal do týmu.
Vystoupení Fall Out Boy se zapíše mezi nejhůře nazvučené halové koncerty letošního roku, protože to byla opravdu bída s nouzí, jinak se to nazvat nedá. Z balkonu šlo sledovat, jak lidé odcházeli v půlce, zprvu rozeskákané a rozezpívané publikum po čase taky poněkud otupělo. Ono to nejde, jásat až do konce, když je zvuk asi tak stejně příjemný jako facka přes uši. Víc k té akci opravdu dodat nejde, ten mizerný zvuk zkrátka pražskou premiéru Fall Out Boy pohřbil.
