Program otevřela sama s kytarou americká zpěvačka Melissa Lingo. Patří do kategorie ženských písničkářek typu Joni Mitchell. Jasný sopránek, křehký projev. Člověk si ji dovede představit v nějaké bohémské kavárničce v Greenwich Village nebo v klipu uprostřed zelené krajiny, kde zpívá ptákům, vznášejícím se vysoko nad ní.
Chvílemi se sice zdálo, že zpívá od začátku do konce jednu píseň, což ale ve správném okamžiku přerušila pěkná folková verze Dancing In The Dark od Bruce Springsteena. Melissa tedy okouzlila hlavně svým smyslem pro romantiku. Prostě, něžná, příjemná dívka.
Melissa Lingo
Druhá na řadě byla Luissant, majitelka nádherného hlasu, evidentně inspirovaná memphiským soulem šedesátých a sedmdesátých let. Neopomněla prozradit, že pochází z Manchesteru, proslaveného úplně jiným druhem hudby. Vystoupila s celou kapelou, v níž dominovala tříčlenná dechová sekce, která dodala jejímu projevu správné soulové grády. Luissant je stará známá, mohli jsme ji slyšet na loňském Metronomu, ale v klubovém prostředí získala její hudba na větší kontaktnosti a energii. Navíc měla dobře postavený koncertní blok, vrcholící písní Fool For You, v níž se její blue-eyed soul zaskvěl v plné kráse. Jo, v průvodním slovu prozradila, že má ráda sladkosti. Na tajli se to zatím neprojevilo.
Luissant
Slovenské duo Lash & Gray známe z posledních Cen Anděl. Dostalo Anděla v kategorii nejlepší slovenské album za desku Blossoms Of Your World. Vzdáleně připomínají už zavedené česko-slovenské sdružení Colourful People. V řadě skladeb se orientují na latinskou hudbu nebo na akustický jazz, inspirovaný trendy přelomu padesátých a šedesátých let.
Lash & Gray
Dala by se pro ně vymyslet škatulka art-folk a kdyby je do tria doplnil saxofon a rozmnožil tím barvy jejich aranžmá, byla by to bomba. Zpívají většinou měkkou slovanskou angličtinou, a když na závěr svého bloku dali originálně pojatou Žbirkovu Baladu o polných vtákoch, ukázalo se, že by jim určitě šiklo tu a tam víc českých nebo slovenských písní.
Lash & Gray
Večer zakončila Emily Burns, jeden z největších talentů současné britské scény. Byla skvělá, přesvědčivá, okouzlující. Líbila se až tak moc, že to bylo nespravedlivé k jejím předskokankám, ale nic naplat, měla výhodu i v tom, že její styl má nejblíž ke klasickému popu.
Klidně by mohla být popovou hvězdou z britských osmdesátek, skvěle zvládala možná až moc předem signalizované refrény. Velký podíl na jejím úspěchu měla česká doprovodná kapela ve složení Jan Ponocný – kytara, Matěj Belko – basa a Roman Vícha – bicí, která vystihla podstatu jejího projevu a dodala jejímu usměvavému stylu správný drajv. Emily totiž slušel akustický doprovod, ve kterém nebyla žádná elektronická nebo hiphopová špína. Jenže právě to je hlavně u mladého anglického publika, která je zvyklé už na jiný typ hudby, spíš minus. A střední generace se jen těžko oslovuje. V Čechách to ale pořád funguje. Pobavil i její oblek, který neměl daleko k dětskému pyžamu.
Emily Burns
Doupě Fresh bylo tedy stylově hodně konzervativní. Nicméně, každá z těch čtyř, kdyby byla Češka, by v kategorii zpěvaček sbírala jednoho Anděla za druhým.
