Byl to večer plný psychedelických kytar, beatů, ech, kláves, projekcí, laserů, mikroskopů, meotarů, bublinek, tanečnic a kdo ví, čeho všeho jsem si ani nevšiml. Taky byl plný hostů – nechyběli Hank Manchini a La Petite Sonja z Kill The Dandies, muzikanti z Acid Row, Marcel Gidote’s Holy Crab, Rekreace, či Panoptikum.
Před zaplněným sálem Madhouse Express vystoupili dokonce i v původní sestavě. Když tahali smyčce po kytarách, bylo to hodně temné, syrové a ještě působivější „analogovými“ projekcemi od Weird Visuals. Právě tenhle moment vystoupení, který přišel asi v půlce večera, byl docela důležitý. Díky němu naplno vyznělo, jak dlouhou cestu kapela za těch deset let na scéně vlastně ušla. A jak moc vyrostla.
Madhouse Express se od svých začátků rozhodli prozkoumávat hudební světy tuzemskými muzikanty ne příliš probádané. A od libování si v táhlém temném a snad i bolestínském podivínstvím, které mělo pocitově blízko k někdejšímu československému androši, se proměnili v kapelu mnohem sebevědomějš, která se v rozmazaném hudebním světě nebojí optimismu a lehkosti.
Lehkost je v jejich případě to důležité slovo, protože desetiletí Madhouse Express hrají bezstarostně a samozřejmě, na skvělé muzikantské 'urovni a přitom nepředvádivě. Ale hlavně barvitě. Odlesky z jejich vizuálů se skutečně odrážejí i v jejich hudbě – nebo je to spíš naopak. Každopádně pestrost hudebních vlivů od ztripovaných šedesátek, přes těžké kytary až po opiátovou současnost, které do svojí tvorby dokáží integrovat, je celkem unikátní.
Příjemně mě překvapilo, jak „světový“ dojem z Madhouse Express šel. Jejich vystoupení bylo z těch, které se obtížně popisují jako sled nějakých písniček nebo jednotlivých hráčských výkonů. Ale od prvního tónu a záblesku laseru skrz mlhu na něj nejlépe sedlo slovo „vtahující“.
A čím kompaktnější obrysy ten rozmlžený svět kolem frontmana Maxmiliána Hrušky, kytaristy s vybroušeným šedesátkovým zvukem Daniela Novotného, nenápadně groovujícího baskytaristy Martina Kmece a se stejnou lehkostí hrajícího bubeníka Petra Podzimka nabíral, tím to působilo a fungovalo lépe. Chemie současné sestavy dokázala jen hudbou omámit a "sjet" publikum i v sále Archy+ s podceněnými bary, kde fronta na pivo trvala snad půl koncertu.
Zkrátka to byl dobrý trip.
Verdikt: 85%
Oslava deset let Madhouse Express byla působivá, opuletní, promyšlená a provedená do posledního detailu. Působila jako nádech před tím, než se začnou dít opravdu velké věci.
