Tuhle kapelu jsem potkal poprvé v roce 1999, když vyhrála soutěž Jim Beam Rock. Hokejový stadión staré Štvanice zažil tenkrát velkou show, trochu se divím, že nelehla popelem. Bylo to hodně energie, hodně ohňů a veliký cirkus na pódiu. Mě to bavilo, bylo to jiný. Divokýho Billa, samozřejmě po třetím zlomovém albu nešlo neregistrovat. Byla ho plná rádia a některé z jeho písní z té doby perfektně znáte, i když si myslíte, že ne. Stačí, když se začne zpívat refrén. Dělat nepřetržitě cokoli 25 let je vždycky obdivuhodné. Za čtvrt století se rozpadne běžně spousta manželství, korporací, firem i států a vydržet v kapele v tolika lidech je mírně řečeno nelehké. Občas někdo odešel a zase se vrátil, někdo se ztratil cestou…
Strávil jsem v Plzni celé odpoledne a večer, chtěl jsem vidět přípravy a zvukové zkoušky včetně předkapel. Poflakoval jsem se v zákulisí a povídal si s kapelou i klukama z produkce, co dělají všechno pro zdar koncertu. Některé věci se samozřejmě po pětadvaceti letech změnily. Předně Divokej Bill už není banda zevláků a pankáčů z Úval, ale perfektně namazanej stroj, kde všichni vědí, co mají dělat. Profi kapela se vším všudy. Od čistého zvuku, kde sedí každá nota, jak na pódiu, tak v kotli, až po dotažené video projekce. Ale uvnitř je to přitom pořád ta stejná parta chlapíků, co hrajou písně, které každý zná a musí si je zpívat, i když třeba nechce. Stejně jsem se u toho přistihnul já, když jsem během koncertu stál a sledoval to dění vedle pódia.
Obě předkapely, Mothers Angels i Brixtn, vybrali kluci skvěle, předvedly totiž solidní výkon. A musím říct, že Brixtn které opustil před třemi týdny kytarista a rozhodli se hrát jenom ve dvou, mně dokonce sebrali dech.
Přesně v osm hodin nastoupil Divokej Bill a plné nádvoří plzeňského Prazdroje dostalo dvě hodiny skvělého koncertního nasazení. Na pauzy nezbýval čas. Dokonce ani zlomená noha frontmana Vaška Bláhy nebyla v přesvědčivosti kapely žádnou překážkou. Na setlistu měli třicet písní, zahrálo se osmadvacet, protože desátá je policejní hodina. Vešel se i rychlokřest alba Bazilišek, kterému jsme se obsáhle věnovali v květnovém Headlineru. Nadšení lidí v kotli neznalo mezí, stejně jako těch v poslední řadě. Všude se zpívalo nebo tancovalo, protože každý nakonec nějakou vzpomínku s písničkami Divokýha Billa má. Co se týče atmosféry, ten koncert neměl slabou chvíli.
A tohle je přesně důvod, proč bude turné Divokýho Billa dobrý. Silný setlist, 25 let skvěle zahrané nostalgie v bezvadné formě. 25 koncertů na různých místech, pečlivě vybraných tak, aby to prostě bylo fajn. Pokud v létě budete poblíž, stavte se, vážně to stojí za to. Já půjdu asi ještě jednou…
Divokej Bill
Předkapely: Mothers Angels, Brixtn
2. červen 2023, Plzeň
