Koncert odstartoval písní Spokojená z nejnovější desky. Kromě ní zazněly například i Nazí do kaktusů, Pouta nebo Vězenkyně, která upozorňuje na domácí násilí a jejímž spoluautorem je básník a spisovatel Jáchym Topol. Elektronicky dusavá píseň v člověku nabuzovala až negativní emoce, což ještě umocňovala nepříjemně blikající barevná světla. Negativní ale dojem z koncertu rozhodně nebyl.
Kromě novinek Koller nevynechal ani osvědčené hity jakou jsou Šrouby do hlavy, které zazněly hned v úvodu a diváky tak příjemně rozproudily, nebo Gypsy Love. Prostřednictvím té Koller připomněl situaci na Ukrajině a píseň věnoval romskému klukovi, který na počátku války ukradl ruským okupantům jejich tank. Poté dodal, že věří v dobrý konec a doufá, že je chlapec stále na živu. Na ni navázal písní My se vám ozveme, která zase popisuje pocity postupné ztráty soukromí. Nádherně pak vyzněla píseň Žádný city, kterou odzpíval jen za doprovodu nového klávesisty Martina Kroupy.
Během večera Koller několikrát usednul také za bicí. Jednalo se například o píseň My jsme se chtěli nebo Milá, problém byl ale v tom, že mu v těchto případech bylo poměrně špatně rozumět.
Po devadesáti minutách si samozřejmě publikum vytleskalo přídavek. Na závěr tak zazněly tři písně. První z nich byla Majolenka, která v sobě nesla reggae vibe a Koller během ní znovu usednul Koller za bicí. Z vrcholů večera byla ale určitě píseň Chci zas v tobě spát, jejíž první sloku nechal Koller odzpívat samotné publikum. Přídavkový set pak zakončil hitem Sex je náš.
Koncert pohodově plynul, zároveň ale žádným způsobem negradoval. To ale neznamená, že by si diváci nebo celá kapela se zpěvákem večer neužívali. Naopak. Bylo znát, že diváci jsou hladoví především po největších hitech, aby si mohli v Ledárnách pěkně vyzpívat plíce. Zároveň David Koller šetřil slovy, a tak mezi songy nevznikaly žádné dlouhé prostoje. Divákům se tak dostalo téměř dvou hodin řádně nabitých muzikou s profesionálními výkony.