Bullet for My Valentine odehráli zhruba hodinu a půl dlouhý, nejlepšími jejich songy napěchovaný a zatraceně energický koncert, který po dvou předkapelách odstartovali krátce po půl desáté nekompromisní písní Knives z poslední desky, z níž v průběhu večera zazněly ještě další tři kusy. Poprvé po skoro sedmi letech se hrála Hearts Burst Into Fire. Kapela ji na tomto turné zařadila do programu na přání fanoušků. Nemohla tudíž chybět ani úderka Scream Aim Fire ze stejnojmenné desky, kterou kapela zahrála, jak je jejím zvykem, ještě rychleji než na desce. Obě z druhého alba. Z předposlední, údajně vyměklé desky, zazněly Over It a Don´t Need You. A tedy, že by byly nějak pro holčičky oproti ostatním, to se říct nedá. Nechyběly ani pecky jako The Last Fight, Your Betrayal, You Want a Battle? (Here's a War), All These Things I Hate či Suffocating Under Words of Sorrow. Zkrátka průřez bohatou kariérou i tvorbou dosud zaznamenanou na sedmi plnohodnotných studiových albech.
Jen oni, perfektní zvuk nástrojů, uznání hodné muzikantské umění, umocněné odpovídající hrou světel a jejich fanoušci na příjemně zaplněné ploše. Řeklo by se skvělý koncert, jenže…
Co pro příznivce kvalitního zvuku zákonitě muselo laťku značně srazit dolů, byl zvuk hlavního vokálu. On tedy frontman, doprovodný kytarista a zpěvák Matt Tuck naživo nikdy nebyl pan zpěvák. Po kritice jeho live výkonů zhruba před takovými dvanácti, možná už i více lety, to nejprve kapela řešila podporou ze samplu a posléze dostal ty náročnější čisté zpěvy a taky řadu screamů na starost tehdejší baskytarista Jason James. Super! Vyřešeno! Jak ukázal tento pražský koncert, ne navždy.
Proč si proboha Matt Tuck nechává tak brutálně vyhulit mikrofon, že po každé jeho sykavce, téčku a déčku jako by vám přímo u ucha zaznělo otravné ostré c… z maličkých činelů? A taky zněl ve výškách jako igráček. Napadá mě srovnání s Axlem Rosem z Guns´N Roses tehdy a nyní. Názory, že je to věkem a že už naživo nedává to, co si kdysi dávno nahrál na desky, neberu. Vždyť je mu třiačtyřicet, takže „mladej kluk“. Možná by mu mohl Anders Fridén z In Flames dát kontakt na svého amerického vokálního kouče. Případně by možná měl Matt delegovat všechny vyšší čisté zpěvy na kolegu po své levici a bylo by vyřešeno, nebo jednoduše nechat aspoň trochu stáhnout mikrofon. V hlubších tónech i při řvaní a screamech je perfektní.
Baskytarista Jamie Mathias si zaslouží pozlatit, zpívá opravdu skvěle. Vlastně si pánové hlavní vokál dělí napůl, ačkoli jako hlavní zpěvák je všude uveden Matt. Hlavní kytarista Padge, spolu s Mattem jeden ze zakladatelů BFMV, a bubeník Jason Bowld, služebně nejmladší člen letos pětadvacetileté kapely, byli výborní.
Zvukový kiks nastal taky hned v úvodu při jedné z nejostřejších písní večera, kdy se dvakrát krátce po sobě ozval zlověstný zvuk, jako když se právě odpálily zesilovače, což se naštěstí nestalo a jelo se dál.
V průběhu koncertu nastaly dvě dramatické pauzy, kdy pódium potemnělo, a muzikanti na chvíli zmizeli, aby se vrátili, znovu nahodili řetěz a pokračovali v precizní práci profesionálů. Třetí, tentokrát delší, taková pauza nastala před přídavkem, který byl až na hned první píseň stejný jako minule.
Druhou píseň přídavku Tears Don´t Fall zahajoval Matt sám akusticky, po chvíli se přidala celá kapela a rozjela jedny z posledních minut patřičného nářezu. Krátce před koncem skladby na chvíli přestala hrát. Publikum už vědělo, co má dělat. Hlučet, skandovat její jméno, křičet a počastovat své oblíbence obrovským aplausem, po němž ještě následoval vygradovaný závěr skladby.
Ačkoli v průběhu vystoupení zaznělo několik výzev k vytvoření moshpitu, podařily se asi jen dva miniaturní, při závěrečné písni nastal jeden takový střední.
A pak už jen, jako před čtyřmi lety, „Probudit démona“ a jít. Tentokrát sice opět vcelku spokojeně, ale s podivným pocitem prázdnoty. Na tomto dojmu jsem se při odchodu z Fora Karlín shodla s více lidmi. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy odcházela z koncertu totálně bez emocí, a to mám Bullet for My Valentine fakt ráda.