Večer otevřela skupina Mammoth WVH v čele s Wolfgangem Van Halenem, synem slavného Eddieho. Kapela dostala půl hodiny na to, aby rozehřála natěšené publikum. A musím říct, že svůj čas využila beze zbytku. Nacpala do něj set úderného tříkytarového heavy rock´n´rollového zvukového přívalu s jižanským nádechem. Předvedla svůj syrový talent, hutné muzikantství a nakažlivou energii. Za zmínku stojí, že jedním z těch kytaristů byl Frank Sidoris vypůjčený ze Slashovy kapely. Mammoth WVH by si zasloužili, aby je k nám někdo přivezl na samostatný koncert, protože mají co nabídnout. Každopádně to byl perfektní začátek rockového večera.
Ještě než pánové Slash, Myles Kennedy, Todd Kerns, Brent Fitz a Frank Sidoris nastoupili na pódium, bylo zřejmé, že půjde pouze a jedině o hudbu. Žádné led obrazovky, žádné projekce, žádná pyrotechnika ani lasery, jen plachta s nápisem Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators a pár světel. A když se na pódiu konečně rozmístila kapela se svými nástroji, doprostřed se mezi ně postavil Kennedy za mikrofon, Slash v cylindru na lví hřívě kudrnatých černých vlasů a slunečními brýlemi na očích vyskočil na vyvýšený praktikábl k bubeníkovi se svým Les Paulem na krku a rozezněl se ohromný riff úvodní powerrockové The River Is Rising, nebylo o tom už žádných pochyb.
Od první vteřiny dvouhodinové hardrockové zábavy nešlo spustit oči ze Slashova kytarového umění a jeho prstů znásilňujících hmatníky kytar, zejména pak při prodlouženém desetiminutovém sólu ve Wicked Stone, ze kterého padala čelist. A nešlo odtrhnout uši od Kennedyho vokálních výkonů, kterým svým zpěvem zdatně sekundoval baskytarista Kerns. Ten také v několika sonzích velmi dobře přebíral úlohu hlavního zpěváka. Například v coververzích jako Always on the Run od Lennyho Kravitze nebo Don't Damn Me z repertoáru Guns N' Roses, což je mimochodem song, který Guns naživo nikdy nehrají. Nicméně abych si mohl Kennedyho neskutečně plný rozsah a velkolepý přednes, pro který je považován za jednoho z nejlepších rockových zpěváků, opravdu užít, musel jsem docela dost napínat uši. Jedinou slabinou jinak obstojného zvuku byl poměrně utopený zpěv. Uvědomil jsem si to, když jsem se po prvních třech skladbách, které jsem strávil s foťákem pod pódiem, přesunul mezi návštěvníky koncertu na plochu do prostoru za zvukařem a začal soustředěněji poslouchat.
Set pokryl celou šíři Slashovy sólové kariery. Byl kontinuálním proudem hitů a silných skladeb. Ukázal všestrannost celé kapely. Zazněla úderná Halo, bluesově laděná Actions Speak Louder Than Words, nádherná balada Starlight, punkově zběsilá Doctor Alibi a mnoho dalších. Koncert vyvrcholil s World on Fire a večer skončil přidanou lahůdkovou coververzí songu Rocket Man od Eltona Johna následovanou největším hitem kapely, skladbou Anastasia plnou Slashových sól a apreggií.
Dvě hodiny jsou 120 minut. Zdá se to dlouhá doba, ale když je vyplněna ryzí muzikou vycházející ze srdcí a duší jednoho z nejlepších rockových kytaristů a jednoho z nejlepších rockových zpěváků současnosti, uteče strašně rychle. Byl to nezapomenutelný večer a myslím, že nikdo nemohl odcházet zklamaný. Pominu-li tedy zklamání z toho, že to skončilo.
Verdikt: 92%
18. duben 2024. Winning Group Arena, Brno
