Ještě než vůbec většina veřejnosti stačila Bensona Boona zaregistrovat, byl jeho pražský koncert nadvakrát vyprodaný. Nejprve měl hrát v Rock Café, lístky ale zmizely lusknutím prstu. Stejně jako ty, které přibyly po přesunu do Lucerna Music Baru, je vykoupily převážně mladé dívky, které si jeho hudby všimly na sociálních sítích. Kolegové měli v podcastu Noty Vole pravdu, když po vydání singlu Beautiful Things upozorňovali posluchače, ať si jeho koncert nenechají ujít, protože takhle komorně už ho nejspíš neuvidíme.
Stojím po fantastickém koncertu před klubem a kolemjdoucí se chodí mladých žen ptát, na koho zde téměř k půlnoci před tourbusem čekají. Říkám si, že je štěstí, že se nepodařilo v potřebném termínu najít ještě větší prostor pro další přesun české premiéry Bensona Boona. Sám si po několika prvních písních pochvaloval, že má rád být publiku nablízku a zdejší unikátní půlkruhové pódium mu to jako jediné na celém turné umožňuje.
Pravda je, že až bude koncem června předskakovat Taylor Swift ve Wembley na největším současném světovém turné, nebude možné, aby si s prvními řadami podával ruce, tahal k sobě nahoru ty, co zrovna slaví narozeniny, přebíral dary, ptal se lidí v publiku na jména a díval se jim tak zblízka do očí. Na druhou stranu bude mít jistě víc prostoru na svá salta vzad.
Vyplatilo se přijít včas a omrknout, kdo hraje před klukem, který bude hrát před Taylor Swift. Na Fireworks & Rollerblades Tour Benson Boone vyrazil s Danielem Seaveym a už ten v Praze dostatečně zaperlil. Když na pódiu předváděl svůj talent, tu hrál s bubeníkem, tu sám na kytaru s looperem, na klávesy i na violoncello, do toho samozřejmě fantasticky zpíval a házel vtipy, jako když fistulí hecoval publikum před hlavní hvězdou večera, napadlo mě, že takhle nějak to asi vypadá v amerických talentových soutěžích. A ano – Daniel Seavey konkrétně před devíti lety usiloval o titul American Idol. Šest let (od svých sedmnácti) byl součástí boy bandu Why Don`t We. Jejich tvorbu neznám, ale po včerejšku jsem si jistá, že si bohatě vystačí sám. Pokud byste měli možnost někdy vidět jeho koncert, neváhejte.
Díky za seznámení s Danielem Seaveym patří Bensonovi Boonovi – je vždycky radost, když je i předkapela sama o sobě zážitkem. Boone Sám poté předváděl v podstatě to samé, co Seavey – univerzální talent. Jednadvacetiletý hudebník ze státu Washington se ostatně také zúčastnil soutěže American Idol. Říkal tehdy, že ještě nedávno vůbec nevěděl, že umí zpívat a zpěv se stal jeho vášní velmi rychle. Bylo to v roce 2021, porota si ho zamilovala, ale on překvapivě pořad opustil. Prý cítil, že to pro něj není to pravé a radši se chtěl věnovat vlastní hudbě. A dobře udělal. tři roky později má venku parádní album Fireworks & Rollerblades, obrovský hit Beautiful Things a velmi rychle rostoucí fanouškovskou základnu. Pro ni je velké štěstí, že někde mezi samotnými začátky své kariéry a stadionovou budoucností stihl naplánovat klubové turné a aktuálně si užívá éru, na kterou bude podle mě sám velmi rád v budoucnu vzpomínat. Jak těsně po dvacítce projel světové kluby, při koncertech viděl lidem do očí a nemusel řešit velkou popovou show, ale prostě jen s kapelou každý večer vylezl z tourbusu a hrál nejlépe, jak to uměl. A protože to uměl dost dobře, získal si zároveň lásku fanynek, ale i respekt dalších hudebníků a kritiky.
Turné k prvním deskám někdy trpí nedostatkem repertoáru – Benson Boone jím netrpí, víc než hodinu a půl naplnil parádně a se skvělou kapelou ovládl večer s takovou lehkostí, jako metá svá salta. Navíc s publikem hojně a srozumitelně komunikoval o svých písních, takže asi v každém dokázal vzbudit pocit blízkosti. Ten kluk je hvězda, ale zároveň prožívá to, co každý… Atmosféru malého klubu proměnil ve stadion Wembley, který ho brzy čeká.
Už dlouho jsem neviděla tak dobrý koncert, kde by interpret kromě stoprocentního výkonu, věnoval tolik pozornosti lidem, kteří na něj přišli. Bylo to perfektní.