Koncert se měl původně uskutečnit na jaře roku 2021. V tu dobu se jednalo o turné k její předchozí desce Head About Water, ale vzhledem k tomu, že během covidové pandemie dokončila své nejnovější album, název turné se změnil spolu s ním a koncert byl přeložen na letošní rok.
Od samého začátku bylo jasné, že vizuální stránkou a světly chce Avril ohromit. Stage byla rozdělena na tři části – zadní byla vyvýšená a na velké projekční plátno v pozadí se promítaly mimo jiné části videoklipů. Uprostřed hrála kapela a v samém popředí bylo deset menších boxů, které také blikaly a nabízely různé projekce. Konfety vystřelovaly do vzduchu opakovaně a od prvního songu lítalo mezi diváky osm velkých nafouklých balónů, které si lidé přehazovali sem a tam.
Tohle všechno by mohla být hezká podívaná, kdyby ji často nekazilo to hlavní, kvůli čemu člověk na koncert přichází - samotný zpěv kanadské zpěvačky. Avril místy zpívala falešně a občas jsem měla pocit, že si není jistá, zda dané místo vyzpívá, a proto si danou pasáž pro jistotu střihla o oktávu níž. Některé fráze jako by nemohla udýchat a občas bojovala i s rytmem. Výsledku nepřidával ani fakt, že koncert nebyl úplně nejlépe nazvučený.
Co se týče playlistu, vsadila Avril na jistotu, a přestože se jedná o turné, na němž by mohla více představit svou novou desku, zazněly z ní pouze čtyři songy – Bite Me, kterou otevřela celý koncert, Love Sux, Love It When You Hate Me a Avalanche. Na jednu stranu je to pochopitelné, protože je jasné, že se fanoušci těšili na nejznámější pecky jako Girlfriend, Sk8er Boi, Complicated nebo When You’re Gone, které v průběhu večera zazněly. Je ale škoda, že Avril nevyužila potenciálu svého nového alba, které je za mě jedno z jejích nejlepších a nevytáhla i další výborné songy – třeba energickou Cannoball nebo Bois Lie. Je ovšem pravda, že diváci si užívali především zpěvaččiny starší věci, při nichž si mohli zavzpomínat a zazpívat si.
Během písně Love Sux usedla Avril za bicí a ve dvou případech vzala do rukou také kytaru. Bylo to ale spíše jen pro efekt a možná by jí víc sedlo, kdyby se při některé ze svých pomalejších písní doprovodila na piano.
Zajímavým zpestřením koncertu byl cover od skupiny Blink-182 All the Small Things, k němuž si Avril přizvala také své předskokany, zpěváka ze skupiny Girlfriends Travise Milsse a Phem. Byl to jeden z těch momentů, kdy zpěváci skvěle fungovali nejen mezi sebou, ale také společně s publikem. Kromě toho tak zpěvačka upozornila na fakt, že se na její nové desce podíleli členové této skupiny, basák Mark Hoppus a vynikající bubeník Travis Barker.
Po hodině a čtvrt hraní si diváci vytleskali přídavek v podobě třech dalších písní. Za mě bohužel nešťastně zvolených, jelikož se jednalo o pomalé balady Head Above Water, Avalanche a I’m With You, což není úplně nejšťastnější výběr na závěr. Na druhou stranu to byly nakonec jedny z nejlépe odzpívaných písní celého večera.
Přestože koncert nebyl v mnoha ohledech dokonalý, bylo vidět, že si ho zpěvačka i diváci velmi užívali. V publiku byli lidé různých věkových kategorií, většinou se ale nejspíš jednalo o fanoušky, kteří Avril, přezdívanou punkrocková princezna, milovali už dávno během svých školních let, stejně jako já. A přestože jste zřejmě vycítili, že to nebyl ten nejlepší koncert mého života, minimálně mě hodil o patnáct let zpátky a mohla jsem si vychutnat trochu nostalgické nálady a energie, která kolem mě panovala.