Attila si s sebou do Prahy v rámci evropského tour přivezla hned čtyři předkapely, které přitom nepatří na poli corového žánru mezi ty nejznámější. Některé však srážel nepříliš dobrý zvuk a pomalu plnící se sál, který svou kapacitu nakonec přeci jen opticky naplnil. Přesto by člověk očekával, že na takovou hvězdu, jako jsou Attila, dorazí o něco více fanoušků.
Stain to Canvas
Zejména prvních účinkujících mi bylo až líto. Nepopulární role prvního předskokana se zhostili italští emo-coristi Stain The Canvas, kteří začali o něco málo dříve, než se původně plánovalo. I kvůli tomu jsem jejich první písničku téměř prošvihl. V době začátku jejich vystoupení mohlo být v Meet Factory nanejvýš sto přihlížejících, na kapele však přítomnost chudé audience nebyla vůbec znát. Sice jsem rytmickou kytaru jen stěží dokázal rozpoznat, svou energií si však kapela získala první příznivce divokých tanců a mosh-pitů.
Dropout Kings
Intenzitu zábavy v plnícím se kotli zvýšili druzí v pořadí Ghost Iris. Čtyřčlenná dánská kapela využila svůj kratičký prostor k naprosto zběsilému projevu, při kterém maskovaní kytaristé neustále skákali a vyváděli na pódiu všemožné vylomeniny. Kapela se prezentovala velmi ostrým kytarovým zvukem, který sice místy hodně splýval, corové fanoušky však očividně velmi bavil. Na druhou kapelu z pěti to byla velmi působivá show.
Ghost Irirs
Lehčí obavy o ztrátu tempa večera jsem měl s další skupinou Dropout Kings. Američané jsou sice prezentování jako nu-metalová kapela, ale spíše připomínají trapové interprety jako SuicideBoys nebo Ghostemana. Zejména stoprocentní nasazení dvou raperů a celkově bláznivý projev ale dostatečně konkuroval prvním dvěma předkapelám. Zároveň tak kompletní kvarteto nenechalo nikoho déle na pochybách, že i trap umí být stejně energickým žánrem jako metalcore.
Dropout Kings
Má největší pozornost však byla směřována na hlavní předkapelu večera, domácí post-hardcorové mazáky Skywalker, kteří si mohli takto velkou tour napravit chuť po šlamastikách s pandemií, jež zhatila jejich plány na společné koncertování s hardcorovými velikány Deez Nuts v roce 2020. I když byl jejich repertoár nejmelodičtější a skupina tak působila „nejměkčeji“, prostor před pódiem ještě více oživl.
Skywalker
Skywalker pálili jeden song za druhým a ačkoli se frontman Jay Kučera mezi písničkami často vyjadřoval k problematickým tématům společnosti, jejich drive nepovolal. Sice jsem byl z první půlky jejich show trochu zklamaný, kvůli horšímu nazvučením mikrofonů, zvukaři však zbytek vystoupení nakonec vyladili. Skywalker potěšili i našlapanou prezentací svých nových singlů Effigy a House of Gloom, které značí jasný příklon k tvrdší zvukové formě. Češi ukázali, že sdílí pódium s jednou z největší žánrových kapel současnosti oprávněně. Kdo ví, zda brzy nepojedou podobnou šňůru v roli headlinera.
Skywalker
Velmi energický a zábavný projev domácí naděje však naprosto převálcovala hlavní hvězda večera. Attila vystoupala na pódium v doprovodu dramatického intra a spustila mocnou metalcorovou show, která zkrátka neměla chybu. Výkony jednotlivých členů bych mohl vychvalovat ještě v několika dalších odstavcích a stejně by to bylo málo. Doposud kolísavý zvuk předchozích kapel se najednou proměnil v rozpoznatelně ucelenou zvukovou formu plnou šílených kytarových vyhrávek, brutálních breakdownů a mohutných screamů zpěváka Chrise Fronzaka. Ten po celou dobu koncertu nesundal svůj dlouhý černý kabát a sluneční brýle, v tomto outfitu nápaditě připomínal postavu Morpheuse z kultovního sci-fi filmu Matrix.
Attila
Obrovitý frontman naštěstí na pódiu nesázel na svou porno minulost, ale prostě disponoval obrovskou dávkou sebevědomí, která z něho doslova sršela. S davem si svévolně dělal, co chtěl. Poručil-li mosh-pit, publikum mu ho dodalo, chtěl-li stagediving, z pódia okamžitě začalo skákat několik zblázněných odvážlivců. Nechyběla ani vrážečka ve stylu wall of death, zvednuté prostředníčky a hrozící metalové paroháče napříč celým klubem. Zkrátka mejdan, který se na takovou muziku sluší i patří.
Koncert Attily se tak postupně změnil v metalcorové peklo, které vygradovalo díky závěrečným peckám Moshpit, Proving Grounds a finálním přídavkem About That Life. V playlistu navíc nechyběl ani populární song Pizza, který vtipně polemizuje nad smyslem ananasu na pizze. Někteří fanoušci sice očekávali, že jim Attila podobně jako na jiných koncertech vhodí pizzu na hlavu, tento signifikantní kousek však Praze skupina nedoručila. Nevadí, koncert i tak velmi bavil a stejně, jak rychle plynul, tak i skončil. Všem kapelám klobouček za tenhle parádní energický zážitek.
Attila
15.03. 2023 – Meet Factory, Praha
Předkapely: Stain the Canvas, Ghost Iris, Dropout Kings, Skywalker (CZ)
Hodnocení: 88%
