Nutno říci, že orchestr k rockovým vypalovačkám Lucie sedl až překvapivě přirozeně. Již od úvodní skladby Medvídek bylo znát, že kapela chce být především sama slyšet a početné orchestrální těleso využívá spíše jako bohatý podklad do svých již zavedených hitů. Zvukově tak vyčnívaly především kytary a charismatické zpěvy Roberta Kodyma a Davida Kollera, které v zásadě táhly celý večírek. Klobouk dolů pánové.
Kapela své fanoušky určitě nezklamala setlistem. Na koncertu zazněly snad všechny slavné písně této čtyřčlenné rockové ikony, včetně skladeb jako Chci zas v tobě spát nebo Sen. Právě u druhé zmíněné velmi dobře zafungovala spolupráce mezi kapelou a orchestrem, který jí dodával velkolepý nádech. Sen si s kapelou také zazpívala mladičká zpěvačka Tereza z Dětského domova Most, kterou na pódium doprovodila Tereza Maxová, která dlouhodobě pomáhá opuštěným dětem skrze svou nadaci. Tenhle emotivní zážitek uprostřed večera publikum ocenilo bouřlivým potleskem.
Zvláštní efekt dodával koncertu také bubenický duet Davida Kollera s jeho synem Adamem, který s kapelou vystupuje jako hlavní bubeník. Oba si spolu v průběhu koncertu stříhli několik písniček a bylo vidět, že synchronizované bicí soupravy diváky hodně baví. Přesto koncert až na pár písniček jel na podobné vlně a zdálo se, že se show nikam příliš negraduje. Možná za to mohla samotná formálnost koncertu, kterou umocňovalo právě filharmonické složení. Rozhodně se zde nejednalo o rockovou show s vysokým energickým nasazením.
Také celkový projev kapely působil místy trochu nesourodě. Ačkoli Lucie zahrála celý koncert takřka bez zaváhání a s velmi profesionálním přístupem, člověk nabýval zvláštního pocitu, že klávesák Michal Dvořák celý koncert energicky poskakuje na pódiu, a naopak basák Petr Chovanec naopak místy působí nepřítomným dojmem. Ani z Davida Kollera nesála taková energie jakou ze sebe dokáže dostat, přestože na něm bylo vidět vysoké nasazení a snaha o co nejlepší výkon. Jako by se ještě stále trochu zotavoval z nachlazení, které donutilo tento koncert o měsíc odložit.
Na druhou stranu, záměr kapely byl zřejmě připravit koncert s klidnější atmosférou a přidanou hodnotou v podobě filharmonického představení. A v tomhle ohledu večer splnil svůj účel. Přesto na kytaristovi Robertu Kodymovi bylo znát, že se rád prezentuje ve světle reflektorů a coby rocková hvězda často interagoval s davem diváků, kteří se v závěru dočkali povedených přídavků Šrouby do hlavy a Dotknu se ohně.
Právě až u těchto skladeb se lidé začali zvedat ze židlí a napříč celou arénu zpívali známé texty obou písní. Koncert tak nakonec přeci jen vygradoval do po vedené tečky. A Lucie ukázala, že ačkoli má zřejmě už svoje nejlepší léta za sebou, jejich živá vystoupení mají stále co nabídnout a udržují si solidní úroveň.