Annabelle je stylotvorná alternativně rocková osobnost. Dobrá zpěvačka, ale spíš se dá vnímat jako generační symbol. Její songy jsou naživo nic moc (z angličtiny, kterou zpívala, byla navíc jen zvuková koule), ale jako průvodkyně svým repertoárem mezi písněmi dokázala až překvapivě zaujmout. Je přirozeně pohyblivá, ale divák z toho moc neměl, protože při nevhodném nasvícení pódia působila ona i doprovodní muzikanti spíš jako obrysy. Byl to zřejmě cíl, ale komunikaci s publikem moc nepomohl.
Zpěvačka má zajímavé doprovodné muzikanty. Jen bicí, kytaru a tu a tam odkudsi nějaký zvuk. Kytarista velmi kinetický s citem, kdy přitlačit. A razantní, kreativní bubeník. Tak dobrý, že občas Annabelle svým výkonem převálcoval. Možná i proto, že byl moc nahlas, ale to nesnižuje jeho dynamický a zvukově pestrý výkon. Zážitek!
Z popisu jejich pětačtyřicetiminutového vystoupení vyplývá, že show Annabelle je především o energii. Má jí na rozdávání, ale velká část šla do prázdna. Jako by se koncentrovala jen na první dvě řady nejbližších příznivců a pak zmizela. To je u tak perspektivní osobnosti velká škoda. Člověk cítí, co v ní všechno je, ale ona to zatím neumí prodat. Potřebovala by kolem sebe mít partu lidí, kteří by talent jak její, tak jejích spoluhráčů dokázali zacílit a ještě více rozvinout jejich charisma. Ale i tak je radost zjistit, že se zde ocitl kdosi tak talentovaný.
To Deaf Heart dovedou s energií daleko víc hospodařit. Dokonce se dá říct, že je to jejich hlavní přednost. Od prvních tónů ji doslova vpálili do publika s velkou silou a zaujetím. Ve své podstatě čtveřice hraje konzervativní druh rocku, v němž se mísí vlivy anglické a americké školy. Trochu punk, trochu power rock. Za velkým nasazením se skrývá překvapivý smysl pro melodii a schopnost vymýšlet zajímavé, možná trochu složité riffy.
Podstatou čtveřice Deaf Heart je cit pro celek. Mají výrazného a vizuálně atraktivního frontmana Thomase Lichtaga, který by svým charismatem zaujal, i kdyby zpíval daleko hůř, ale kapela působí jako jedna do toku hudby ponořená hmota, která se řítí vpřed. Ne valí, ale řítí. To je důležitý rozdíl, protože v jejich projevu je spousta rozevlátého, uvolněného rock´n´rollu. Podobně jako Annabelle si nekladou žádné intelektuální cíle, snaží se bavit, osvobozovat své publikum od každodenní špíny a únavy.
Příjemný večer, v němž oba aktéři vytvořili pocit svobody. A o tom rocková hudba byla, je a určitě i v budoucnosti taky bude.
Annabelle, Deaf Heart
24. březen 2023
Palác Akropolis, Praha
