Po skončení energického setu předkapely Jamaron byla na pódiu spuštěna černá opona zakrývající scénu pro Cooperovu show. Jakmile odbila devátá hodina večerní, sál potemněl, před oponou se objevili dvě černé postavy s maskami morových doktorů se zvonci v rukou.
Přecházeje před oponou pravidelným zvoněním oznamovali příchod toho, na koho všichni čekali. Opona spadla a objevila se scéna evokující soudní síň v jejímž středu opět viselo plátno, tentokráte světlé a představující stránku z novin s článkem o procesu s Alice Cooperem. Za ní se tyčila silueta postavy v cylindru. Při prvních riffech úvodního songu Lock Me Up oponu prořízla šavle a vzniknuvším otvorem před publikum vystoupil on se šavlí v ruce a začal hodinu a půl trvající mnohovrstevnatý rockový koncert podporovaný poutavými projekcemi a tradičním Cooperovým divadlem. Nechyběl tedy had kolem Cooperova krku při Snakebite, více než dvoumetrové monstrum chodící mezi muzikanty po pódiu při Feed My Frankenstein, útrpný zpěv ve svěrací kazajce při Ballad of Dwight Fry nebo stínaní Cooperovy hlavy gilotinou při I Love the Dead.
Co se týče pódiové prezentace tak to však nebyla Cooperova one man show. Členové kapely nebyli jen doprovodnou stafáží Cooperova divadla, ale aktivně si říkali o pozornost publika častými výlety na kraj pódia před diváky. Aby nezůstal stranou pozornosti ani ostřílený bubeník Glen Sobel, střihl si zhruba polovině setu mezi songy Hey Stoopid a Welcome to My Nighmare efektní drum solo. Celý vizuál koncertu tedy působil soudržně a konzistentně.
Po hudební stránce nebylo, co koncertu vytknout. Prudké kytarové riffy, efektní sóla a dunivá rytmika výjimečně semknuté kapely se rozléhala celou arénou. A zejména Nita Strauss, proslulá svou technickou zdatností a všestranností, uchvacovala publikum svými výjimečnými kytarovými dovednostmi a dodávala celému vystoupení vzrušující a dynamický prvek. Cooperův hlas byl stejně silný a jistý jako vždy a jeho charakteristické „vrčení“ protínalo vzduch arény jako ta šavle, která protnula plátno na začátku show.
Setlist byl pečlivě sestaveným mixem hitů pokrývajících Cooperovu zářnou kariéru. Od strašidelných melodií Poison až po rebelského ducha School's Out a každý song byl podán s vášní a energií. Byla to mistrovská lekce lekcí rock'n'rollu, ve které se mísila skvělá elektrizující hudba, talentovaní muzikanti a podmanivá teatrálnost. Já sám jsem viděl Alice Coopera naživo poprvé a bylo skvělé slyšet a vidět ty jeho dnes již klasické rockové písně naživo.
Ještě zmiňme, že jako předkapelu si pro pardubický koncert produkce Alice Coopera vybrala mladou tuzemskou kapelu Jamaron. Ta se po ranách osudu postavila na nohy a na potemnělém pódiu s absencí jakýchkoliv světelných doprovodů předvedla svůj set naplno a energicky bez ohledu na nepříliš vřelé reakce, které se po oznámení, že budou Cooperovi předskakovat, na sítích vyrojily. Jamaron to prostě skvěle šlape a mají budoucnost.
Verdikt 96%
Alice Cooper, Předkapela: Jamaron
17. červen 2024, Pardubice, Enteria arena