Z turné původně pojmenovaného The Year of the Rat (tedy Rok krysy) se mezitím stalo The Year Of The Tiger (podle čínského Roku tygra). Nejčastěji jsme u nás Blixu Bargelda a pětici jeho spoluhráčů v minulosti mohli vidět v Divadle Archa, pro sólové projekty si zvolili menší kluby – ať už to bylo HooDoo, Kino Pilotů, MeetFactory nebo Kaštan, a mnozí příznivci si ale jistě vzpomenou i na vystoupení v bizarních kulisách klubu Retro Music Hall v roce 2014.
Tentokrát se pauza od poslední šňůry o tři roky později natáhla kvůli lockdownům a opakovanému odložení na dlouhých pět let; pozitivem čekání bylo nakonec to, že se mezitím už dvaačtyřicetileté kapele znovu dostalo důstojného prostoru Fora Karlín, které věrní příznivci zcela vyprodali a velmi slušně zaplnili včetně balkonů.
Byl to takový večírek pamětníků pro pamětníky. V publiku najít jedince pod třicet byla spíš náhoda, a zatímco frontman si brýle nasazoval jen na čtení, kdysi démonický baskytarista Alexander Hacke už je neodložil po celý koncert. Jeho kolega, kytarista Jochen Arbeit, zas pro změnu odehrál úvodní část koncertu v sedě.
Další ze zásadní sestavy, perkusista a tvůrce nejroztodivnějších zvukových zařízen N.U. Unruh zase připomněl doby nedávné nasazenou černou rouškou. Navzdory tomu všemu ale Neubauten znovu důrazně všechny přesvědčili, že do usedlých důchodců mají stále ještě hodně daleko.
Atmosféra byla doslova spiklenecká. Když se kus vedle mne ozvalo nahlas lehce přiopilé „Tak kterej je ten, co hrál s tím Cavem?“, všichni okolo se té neznalosti zasmáli, jako dobrému vtipu. Páteří koncertu se ovšem – na rozdíl od minulé návštěvy v roce 2017, věnované největším hitům – stalo aktuální album Alles in Allem, které zaznělo prakticky celé. A bylo znát, že ačkoli i ono obsahuje silné písně jako je třeba Ten Grand Goldie, přece jen ho i fanoušci ještě úplně naposlouchané nemají.
Už jako třetí skladbu ale Neubauten vytáhli v souvislosti s dobyvatelskou válkou na východě bohužel stále aktuálnější Nagorny Karabach, kterou doprovodil velký aplaus už po pár tónech, a nebylo to naposledy, co se lovilo v minulosti. Předchozí projekt Lament tak připomněla How Did I Die? a došlo i na hit Sabrina, který na většině koncertů aktuálního turné "Blixa boys" vynechávají.
Ačkoli v jednotlivých písních kapela připomněla svá různá období prostřednictvím pro ně charakteristických „nástrojů“ – ať už to byly hrátky s kompresovaným vzduchem, roztáčející polystyrenový sendvič, bubnování na plechy či lopatky turbíny nebo dlouhé plastové roury použité jako perkuse, většina večera se přesto tentokrát nesla v poklidném, až šansonovitém pojetí, s dominantní Hackeho melodickou baskytarou, kdy se někdejší vydatné běsnění a exaltované gradace bušením do želez, objevovaly spíš jako střízlivě dávkované koření. O to víc se dařilo v sále udržovat až magickou atmosféru, která byla podtržená kontrastem černých obleků kapely a obří bílé projekční plochy za ní, na kterou teprve až v pokročilejším večeru začala dopadat barevná světla.
Einstürzende Neubauten nic neošidili, v závěru se dvakrát vrátili a celkem tak pobyli na podiu poctivé dvě hodiny. Vysoká škola v muzikantské práci s energií a dynamikou i tentokrát dopadla na příznivou půdu nadšeného a na stejnou vlnu naladěného publika, ale přesto bylo znát že si to i sami členové v Praze hodně užili. „To čekání za to stálo,“ zaslechl jsem spokojenost mezi odcházejícími. Zbývá jen doufat, že příště nebude tak dlouhé.
Einstürzende Neubauten
31. květen 2022, Forum Karlín
Hodnocení 85%
