Trvalo patnáct let než na rovnováhu soundtracku slavnosti a současné moderní tvorby s muzikantem a skladatelem Puccio Castrogiovannim přišli. V kulturně uzavřené enklávě to neměli snadné: charakterizuje ji totiž gallo-italský dialekt, kterému vyjma obyvatel několika okolních vesnic vůbec nikdo nerozumí. Mizející, donedávna pouze orálně předávaný jazyk, se s ohledem na plán podat svědectví o unikátních tradicích městečka z podhůří Nebrodi proto musela Eleonora Bordonaro naučit a odzpívala v něm většinu skladeb alba připomínajícího prý něco mezi „antropologickým esejem, srazem rockerů, komiksem a mystickou vizí“.
Skladbou Airàm Uoi se zpěvačka vrací ke katastrofickému sesuvu půdy, který v roce 2010 po silných deštích třítisícové San Fratello zdevastovalo a úřady donutilo většinu obyvatel evakuovat. „Během tehdejších Velikonoc se neslavilo, ale modlilo. Všichni přinesli trubky, aby si zahráli a navzájem se přesvědčili, že to společně zvládnou, protože, jak říkával otec, dobré a špatné počasí netrvá věčně,“ vysvětlila Eleonora Bordonaro.
Už od středověku, nebo možná ještě déle, představují velikonoční náboženské oslavy na Sicílii všechno, jen ne běžné náboženské oslavy. Exploze hluboké víry, pohanských zvyků, sugestivních procesí, hýřivě barevných kostýmů a působivé znázorňování pašijových her má fascinující, a jak tvrdí spisovatel Leonardo Sciascia, dokonce až existenciální charakter. To je přitom nic proti tomu, co se odehrává v městečku San Fratello, kde nejspíš někdo konec Kristova velikonočního příběhu předem vyzradil, takže místní na nic nečekali a začali jeho zmrtvýchvstání jako jediní slavit už od Popeleční středy. Nejde přitom o oslavu v pravém slova smyslu, protože jejím smyslem je rozjímání nad Kristovým utrpením groteskně narušit.
Jedinečný mix liturgie a karnevalového bláznovství se jmenuje La Festa dei Giudei (Feast of the Jews), vrcholí na Velký pátek a jeho symbolem jsou muži oblečení v bizarních uniformách. Po celý čas pobíhají po ulicích, obtěžují kolemjdoucí, řinčí řetězy a surrealisticky hrají na vojenské trumpety, se kterými přehlušují závěrečné procesí.
Říká se jim Giudei neboli Židé. Nosí křiklavě barevné, červenožluté uniformy poseté korálky a surrealistickými obrazci, na zádech jim visí koňský ohon, na hlavách mají podivné přilbice a obličej schovaný pod kápí s našitým koženým jazykem s křížem. Ačkoliv vám mohou přijít jako dílo krejčího na LSD, uniformy jsou promyšleným výtvorem, stejně jako týdny připravovaná komunitní akce, kterou si místní nikdy nenechají ujít, a traduje se, že žádný obyvatel San Fratello by nevzal práci v zahraničí bez jistoty, pokud by se nemohl vrátit o Velikonocích domů.
A proč Židé? Přestože tradice zřejmě vznikla pouhých dvě stě let po smrti Krista a v níž měli Židé svou roli, nejde o ně, a nehledejte v tom ani žádný antisemitismus. Sledujeme obecnou karikaturu ďábla radujícího se z Kristova osudu a fantazijní zreálnění římských vojáků vedoucích ho na Golgotu a démonických postav dochovaných na posvátných zobrazeních ukřižování. Pro obyvatele San Fratello představují Kristobijce, které je potřeba hrou na výtržníky zesměšnit a do velikoční temnoty tak vnést prvek očišťující radosti z Kristova zmrtvýchvstání.
„S údivem, empatií a zvědavostí oslavuji komunitu, která chudobě a narůstající emigraci vzdoruje těsnou rodinnou sounáležitostí a ve Festa dei Giudei spatřuji protilátku proti osamělosti uprostřed globalizovaného světa,“ řekla Eleonora Bordonaro k albu, jehož název překládáme jako Ona a je jím míněna legendární sicilská hraběnka a načas i královna Jeruzaléma Adelasia del Vasto z 11. století.