František Segrado začínal jako amatérský hudebník a jeho cesta k větší popularitě byla dlouhá. Kdysi účinkoval v kapele Dobrohošť, s kapelou Veselá bída nazpíval po svém písně z moravskoslezského pomezí na album Nebozízek. Mimo region vystoupil v roce 2003 na desce Tak to chodí, na níž Jarda Svoboda z Trabandu zhudebnil texty Michala Horáčka.
Právě Michal Horáček se později postaral i o jeho sólový debut. Segrado ho nahrál ve svých šedesáti letech a nazpíváno měl symbolicky za čtyři a půl hodiny. „Zpívám tam jenom o fernetu a o zelený. Teď se obávám, že mi někdo bude kupovat ty zelené, protože je nesnáším. Kdo by je taky snášel! Ale směju se, protože tou mě zapíjel tatínek a od té doby, když mu někdo řekne zelená, tak začne zelenat,“ vyprávěl o ní valašský zpěvák, který později účinkoval i v dalších Horáčkových projektech, pobaveně. Byl totiž velký milovník slivovice.
Jeho posledním počinem byla v roce 2017 deska V paralelním vesmíru, na kterou autorsky přispěli Xavier Baumaxa nebo Radůza. Album doprovodily venkovské fotografie Jindřicha Štreita, které vystihly náladu alba. I jedinečnost Segradova hlasu a nadání, se kterým uměl skladby intepretovat jako málokdo.
"Byl to valašskej samotost. Když jsme dělali lyrikál Michala Horáčka v Opeře, hostil nás tam svou skvělou pálenkou, které nikdo neřekl jinak, než Segradovice. A jednou za nim přišla šéfprodukční, jestli ví, že se tam nesmí pít a že to má i ve smlouvě. On řekl, že to ví, ale ať mu to někdo řekne do očí," vzpomíná na Segradovu jedinečnou upřímnost producent Michal Pekárek, který s ním natáčel jeho desky.
Tuzemská hudební scéna přišla o jeden ze svých nejsilnějších hlasů, bezprostředního zpěváka s talentem sdílet emoce.