Poprvé se u nás Alter Bridge předvedli naživo víc než před pěti lety. Tehdy hráli ve Foru Karlín. Včera přesídlili do větších prostor O2 universa a ze stále ještě poměrně nových moderních prostor byli nadšení. Tehdy i teď se však ukázalo, že tuzemské publikum zatím není na takovou nálož talentu a kvality dostatečně zralé. Anebo stále jezdí na AB, jak je zvyklé z let kdy Českou republiku jejich evropská turné míjela, do Rakouska či Německa.
Jinak si nedovedu vysvětlit, že nebylo vyprodáno. Vím, že dáma si tohle slovo nesmí ani myslet, ale na začátku mě párkrát napadlo: „Kurva, kde jste, lidi?“ Navíc v kombinaci s Halestorm. A odmítám úvahy, že je hudba Alter Bridge pro Čechy příliš složitá či neuchopitelná, ačkoliv je pravda, že i na ně, podobně jako například na Dream Theater, chodí hodně muzikantů. Tak snad do třetice, protože obě kapely si to víc než zaslouží. Tentokrát měly plno tak ze sedmdesáti procent.
Skvělý je fakt, že přišli lidé, kteří je milují a podle toho taky vytvořili nádhernou atmosféru a vystoupení svých oblíbenců si užívali naplno, s vášní, radostí a totálním nasazením hlasivek a tleskajících a hrozících rukou.
Pro mě to byl sedmý koncert Alter Bridge. Těch prvních pět jsme absolvovali ve Vídni a většinou jsme tam mezi publikem slýchali hodně češtiny a slovenštiny. Před sedmi lety vyjelo na starý kontinent stejné kombo, jako letos, s tím, že místo Mammoth WVH jej doplnili Shinedown, takže jsem tušila, co přijde. Letos to ovšem v Praze bylo údernější, zběsilejší a sakra nahlas, zároveň byly obě show plné pokory, upřímné radosti z hraní a užívání si s fanoušky toho, co nás spojuje.
Skladbou Silver Tongue Alter Bridge koncert v Praze odpálili
Alter Bridge a Halestorm zrají, rostou a s posledními alby také přitvrdily. Obě kapely také na aktuálním společném turné večer, co večer obměňují setlist. Někdy jen pořadí jednotlivých písní, jindy jednu nebo dvě vyškrtnou a nahradí jinými.
Halestorm během necelé hodiny odehráli devět songů, většinou v delší, syrovější a rychlejší verzi, než jak je známe z desek. Fungovaly jak starší pecky včetně Grammy oceněné Love Bites (So Do I) či Amen, tak ty letošní. Vůbec poprvé naživo právě při pražském vystoupení zazněla píseň Mine z deluxe edice letošní páté desky Back from the Dead. Kapela zahrála i titulní song a další dva kusy z této nahrávky.
Čarodějka Lzzy Hale uhranula publikum nejen charismatem a hlavně silou a barevností hlasového projevu. Její kytarové duely s Joe Hottingerem také stojí za to. Síla a souznění kombinace jejího velkého hlasu s vokály kytaristy, baskytaristy Joshe Smitha a bubeníka a Lzzyna mladšího bratra, jsou lahůdka. Momentálně tyrkysově zelenovlasý Arejay Hale i tentokrát zařadil sólo, při kterém fascinoval i rozesmíval, třeba když se jal do bubnů třískat nikoli paličkami, ale doslova palicemi. Občas se projevoval tak vášnivě, že praktikábl s bicími hrozil rozpadnutím. Další mile úsměvné momenty nastaly, když Lzzy přilítly na pódium podprsenky a ona pak při odchodu z pódia s nimi koketně točila a smála se. Průběžně burcovala a rozezpívávala publikum.
Pro Alter Bridge se zvětšila využitelná plocha pódia, ozdobila ho obří plachta s přebalem čerstvého alba. Od samého úvodu, jenž obstaralo intro připomínající zvuky vrtulníků, vystoupení provázela povedená světelná show. Zvuk byl hodně nahlas. Že by si snad Myles přál, abychom s ním sdíleli tinnitus? Ale ne, vždyť rocková hudba musí být nahlas a je to lepší, než když na koncertě slyšíte, jak kolem vás stojící lidé řeší, co si dají zítra k obědu. Po úvodním nářezu Silver Tongue a následné Addicted to Pain přišlo menší uvolnění a s podobným schématem pokračoval celý koncert.
Alter Bridge nicméně ve vší té údernosti a jízdě nezapomněli na chvíli zklidnění. V minulosti hrávali baladu Watch Over You, tentokrát zvolili pro víc než pět minut něhy In Loving Memory z debutového alba. Myles zpěv, Mark akustická kytara. To jsou ty chvíle, které ukazují, jakou ohromnou sílu může mít křehká baladická píseň. Během ní a pak ještě několikrát fanoušci na kapelu, nebo možná na Mylese či Marka křičeli: „Miluju vás/tě!“
Kompletní setlist si jistě snadno najdete. Ještě se hodí vypíchnout, což mě potěšilo, že u nás Alter Bridge hráli i Waters Rising, kde je hlavním zpěvákem Mark Tremonti. Petioktávovému Mylesovi po celý koncert bratrsky sekunduje, tady hrají prim jeho mocné hlasivky. Když s nimi, hlavně tedy s Mylesem a jeho mistrovstvím, které občas způsobuje, že v němém úžasu zamrznete a fascinovaně zíráte na stage, chce člověk držet krok aspoň v některých písních, neřku-li po celý koncert, ty svoje by si urval. Naštěstí máme poklad z přírody jménem Vincentka.
Před dvoupísňovým přídavkem odložil Myles do stojanu jednu z řady kytar, jež ten večer vystřídal, a nechal ji po celou vytleskávací pauzu vazbit. Poděkování publiku, rozloučení… a překvapení. Závěrečné standing ovations byly silně emotivní, pro publikum i kapelu. Pro Alter Bridge tím spíš, že podle dojatých a blažených výrazů ve tvářích muzikantů, až takové finále nečekala.