Album vzniklo z iniciativy Karoliny Karlíkové Kalandrové, která je dobrou duší nahrávacího studia Sono Records. Rozhodla se svého otce připomenout v jeho nejryzejší podobě – jako sólového písničkáře s kytarou a harmonikou, jehož hudba rezonovala napříč různými prostředími od klubů až po táboráky. „Táta – jako muzikant – pro mne byl vždycky ta hubená postavička se španělkou a foukačkou. Tak nám hrál doma, tak hrál u ohně, v hospodě, na vernisáži fotek Katky Mišíkové, na zahradě u kamarádů,“ vzpomíná Karolina. Když před několika lety našla tátovy sólové nahrávky, na kterých není „obalen“ doprovodem dalších muzikantů, rozhodla se je připravit k vydání. „V mojí hlavě je to ta postava písničkáře – Younga, Dylana, Taylora a táty, co sedí někde na korbě amerického náklaďáku, cestuje si svobodně a tam, kam dojede, tam zahraje. Myslím, že tahle poloha byla tátovi hodně blízká,“ vysvětluje.
Petr Kalandra patřil mezi výrazné osobnosti českého bigbítu a folku od konce 60. let. Své první výrazné kroky učinil ve skupině Marsyas, kterou spoluzaložil se Zuzanou Michnovou a Oskarem Petrem. Marsyas přinesli do české hudby tehdy svěží kombinaci folku, blues a rocku a jejich alba patří dodnes k zásadním nahrávkám československé hudební scény.
Kalandrova hudební kariéra pokračovala spoluprací s mnoha dalšími skupinami a interprety, zejména s ASPM Jana Spáleného a s vlastní kapelou Blues Session. Stal se známým také díky nezaměnitelné interpretaci světových folk-rockových klasik. Vždy přitom zůstal věrný písničkářské podstatě, jak ostatně ukazuje právě nové album.
Na LP PK 75 se objevují nejen autorské skladby Petra Kalandry, ale také coververze písní ikon světového folku jako byli Bob Dylan, Neil Young či Donovan. Kalandrovy interpretace se staly natolik charakteristické, že se v českém prostředí vžilo označení „Kalandrovky“.
Výběr skladeb provedla Karolina Karlíková Kalandrová společně s Pavlem Karlíkem, který zároveň ve studiu Sono Records provedl technické úpravy a mastering. „Zvuková kvalita některých nahrávek byla mnohdy žalostná, přesto jsme se snažili zachovat maximální autenticitu,“ doplňuje Pavel Karlík. Použité nahrávky totiž pocházejí převážně z amatérských a pirátských zdrojů ze 70. a 80. let minulého století. Vyčistit je na LP byla náročná zvukařská práce.
Vizuální podobu desky vytvořili renomovaní výtvarníci Karel Haloun a Luděk Kubík. Součástí vydání jsou i sleeve-notes od hudebního publicisty Ondřeje Bezra a fotografie Kataríny Mišíkové, Daniela Vojtíška a z archivu rodiny Kalandrovy.