Třetí dny bývají kritické, říká se. A upřímně když se vám slovutným čtenářům snaží člověk přinést co nejvíce informací, reportů a rozhovorů, člověka to utahá. Večer ale všichni přítomní dostali z hlavního pódia obrovskou porci energie.
Když o desáté hodině večerní zhasla světla v areálu a přestala hrát připravená hudba, na obřích led obrazovkách se objevila podivná avatarka – digitálním hlasem se ptala, zda jsou fanoušci připraveni na to, co je čeká – a vlastně pak provázela celým koncertem. Pro neanglofonní návštěvníky byl připraven český překlad. Hned od začátku tak bylo vidět, že půjde o show doladěnou do posledních detailů.
Zatímco na postranních panelech je detail na zpěváka Oliho Sykese, oblečeného v papežské bílé, zatímco zbytek kapely hraje v černé, na hlavní obrazovce svítí vitrážová okna jak v katedrále. Metalcorové proroctví? Může být! Kapela, která letos slaví dvacet let od založení, začala sakra zhurta a na Fat Lady, jednom z největších evropských pódií, se konečně začalo hrát nahlas. A to pořádně nahlas!
„How The Fuck Are You Feeling Tonight?“ huláká Oli do fanoušků. Nutno dodat že oproti poslední návštěvě Rock For People huláká opravdu pořádně – loni kapelu opustil klávesák a doprovodný zpěvák Jordan Fish, ten při koncertech často Sykese dřív doslova zachraňoval. Vždyť jen za první tři písničky Oliver zazpíval víc než při tom posledním koncertě, z něhož si vlastně pamatuji jen ty tanečnice s plamenomety. Ty letos nebyly – ale hořelo to i tak dost.
Při skladbě Kool-Aid se grafika vitráží mění za obrovskou plešatou démonici s krvavými křídly, která hrozila nad kapelou. Když se otáčím a stoupám si na špičky, je vidět, že letištní plocha je narvaná od pódia, až po to velké kolo. Všude jsou lidi – a dobře se baví a zpívají, lámou se v pasech při breakdownech, které anglická kapela servíruje. Při mé oblíbené Shadow Moses ze čtvrté studiovky Sempiternal přichází Sykes se zapálenou světlicí v ruce stejně jako ve videoklipu – pyrotechnika není zločin! Krom plamenů a světlic ze stage do lidí svítí i silné lasery vypalující zornice. „Hele, co je to za ceduli, co to máš za ceduli?“ Ptá se frontman kapely a při pohledu do davu a pokračuje „ty by sis s námi chtěl zazpívat? Tak polez,“ vyzve fanouška, který se opravdu po prodlevě dostane až na pódium – a v naprosté extázi splněného snu začne hecovat dav k tomu aby se utrhl z řetězu. Intonace a zpěv v následující písni Antivist už tedy pokulhávaly, ale divme se – tomu klukovi se asi splnil sen a skákal po pódiu jako blázen – pokud něco tak se mu rozhodně nedá upřít obrovská odvaha!
„Ještě žijete nebo mám jít mezi vás?“ ptá se Oliver a následně opravdu skáče mezi první řady a při písni Drown nechává zpívat některé ze šťastlivců v hledišti – pár z nich místo zpěvu jen křičí a brečí a tahají zpěváka za vlasy. Jednu z následujících písní Sykes přeruší, když vidí, že se v moshpitu pod pódiem něco děje. „Hele dávejte na sebe pozor! Buďte ohleduplní a opatrní,“ křičí.
Po jednom z nejznámějších hitů Can You Feel My Heart následuje tma – na boční obrazovce se opět objevuje ona avatarka z úvodu koncertu a ptá se – opravdu ještě chcete poslouchat toto svinstvo? Opravdu jste tedy odsouzeni k záhubě. První přídavek Doomed udělal radost všem fanouškům, kteří pamatují koncert v pražské Meet Factory – to tehdy ještě BMTH byli opravdu zvěřinec! Krátké sestříhané video ukazuje mix starých klipů a záznamů z koncertů, rekapituluje dvacetiletou kariéru. Pravověrní už dnes kapelu odsuzují škatulkou „disneycore“, ale včera večer Bring Me The Horizon opravdu předvedli velkolepou show – již zmíněná Doomed začíná stejně jako na ikonickém záznamu koncertu kapely v legendární Royal Albert Hall – poslední skladba Throne a prakticky celá narvaná plocha si sedá na zem, aby následně explodovala v posledním refrénu – Oli ještě nechá fanoušky třikrát zopakovat Hell Yeah a na obloze se rozzáří ohňostroj.
Bylo to nahlas a bylo to super – kdo by to řekl, to jsem se na koncert vlastně ani netěšil, ale nakonec jsem se až doopravdy dojal!
