Fanoušci ABBA zažívají veselé období. Dočkali se nové desky i londýnské série koncertů naplánovaných až do listopadu 2023. Co na tom, že jde o koncerty virtuální s hologramy místo hudebníků na pódiu, když si o čemkoliv novém s nálepkou ABBA mohli ještě před pár lety nechat všichni zdát?
A kromě toho se fanoušci sem tam dočkají i nějakého rozhovoru. Jako třeba v časopisu Record Collector, který ABBA a její virtuální show věnoval 20 stránek i obálku prosincového čísla. V rámci tohoto materiálu svolil k povídání jinak spíše mlčenlivý Benny Andersson. A prozradil, že si při své skladatelské práci kdysi od Beatles odkoukal jednu klíčovou lekci, kterou se pak snažili u ABBA svědomitě dodržovat.
„Beatles měli něco, co jsme se od nich naučili,“ prozradil v rozhovoru Andersson. „Vždycky měli svůj styl, rozhodně větší než my, ale uměli tohle: slyšeli jste od nich písničku a jejich následující singl se tomu vůbec nepodobal. Ani třetí, ani čtvrtý, ani pátý. Takže když máte Fernando, chcete písničku jako Dancing Queen nebo My Mama Said nebo cokoliv z té desky, aby to mělo pro posluchače nějakou hodnotu.“
Důrazem na odlišné melodie to nekončilo. Andersson vyjmenoval několik dalších kapel, které na zvuk ABBA měly výrazný vliv, i když by si je člověk nejspíš nikdy nespojil. „Další skvělá věc, která podle mě platí pro hodně kapel, které mám rád, je, že máte víc zpěváků. Máte Johna a Paula nebo si vezměte Fleetwood Mac nebo Eagles. Je skvělé mít dva zpěváky, protože i to bude dělat rozdíl mezi jednotlivými skladbami.“
Není to poprvé, kdy se ABBA přiznala k inspiraci Beatles. Letos v lednu byl Björn Ulvaeus hostem v pořadu Nile Rodgerse vysílaném na Apple Music 1, kde prozradil k jejich skladbě Waterloo, se kterou v roce 1974 vyhráli Eurovizi: „Je o čtyřech lidech, kteří ze všeho nejvíc chtějí být popovou skupinou a zpívat jazykem popmusic, což je angličtina. Naší největší inspirací byli Beatles a my jsme chtěli být přesně takovou popovou kapelou.“
ABBA si dokázala vytvořit vlastní hudební rukopis, díky kterému jste tu skupinu poznali vždycky a poznat půjde i za padesát let, protože podobné skladby v takovém podání už asi nikdo nezopakuje. S Beatles to je podobně, takže vlastně není divu, že od nich, jak Benny Andersson přiznal, tak trochu opisovali. Existuje hezčí příklad, že opisovat v muzice občas není to samé jako kopírovat?