O zahájení večera se postaral před postupně se plnícím klubem digitální písničkář Matěj Čech alias Mat213, držitel Ceny hudební kritiky Apollo za rok 2022 v kategorii singl roku za skladbu 7teen a rovněž držitel ceny Vinyla za tentýž rok v kategorii objev roku.
Přiznám se, že nejsem jeho cílová skupina, a jeho svérázný pop, nebo chcete-li hyperpop, jsem nevyhledával. Jeho album Party in Prague jsem celé nikdy neslyšel. Znal jsem singl Erasmus a samozřejmě zmíněný song 7teen, jehož ocenění jako singl roku porotou složenou z hudebních kritiků rozdělilo část tuzemské hudební scény na dva nesmiřitelné tábory. Po zhlédnutí jeho setu však musím dát za pravdu kolegovi Vladimírovi Sejkovi, který napsal: „Vždyť je to jen kluk, co píše a zpívá písničky!“ Přesně tak to totiž je.
Jeho vystoupení mě mile překvapilo sympatickou neokázalostí a civilností. Prostě pouštěl podklady z notebooku a zpíval své popové písničky ovlivněné rapem s příjemným hlasem, který, jak se mi zdálo, nebyl autotunem ohýbán tak, jak jsem si pamatoval z nahrávek. Nemusí se mi ta jeho diskoška líbit, nemusí mě bavit, důležité však je, že bavila lidi pod pódiem, kteří tančili a spolu Matějem některé jeho hity zpívaly. Nakonec musím říci, že se jednalo o příjemné vystoupení.
Po krátké přestávce na zakouřené pódium opatřené působivým stage desingem nastoupili Marcel Procházka (Marcell), Ondřej Fiedler (fiedlerski) a Matyáš Vorda za bicími, který se na křtěném albu Duše, která opustila tento svět, váží 21 gramů rovněž objevuje v roli bubeníka. Do publika trojce opálila dechberoucí set sestavený z písniček křtěného alba doplněný o skladby z Marcellových sólových nahrávek.
Jak jste si mohli přečíst v naší recenzi v lednovém čísle Headlineru, tak se jedná o soubor různých a svým způsobem odlišných songů, jejichž spojujícím prvkem je neprvoplánovitost, kreativní přístup k songwritingu, cit pro příjemné melodie a výborné vokální harmonie. A také jejich posmutnělá atmosféra podtrhující silné texty. Tahle hudba by se dala popsat jako citlivý melodický pop s prvky současné elektroniky, trip hopu a někdy až hyper popu. Ale naživo jako by to byla jiná muzika.
Od prvních tonů bylo jasné, že ti tři zkušení muzikanti o koncertních aranžích skladeb hodně přemýšleli a dali si s nimi hodně práce. Výsledkem byl energický klubový sound postavený na výraznějším zvuku kytar a údernosti bicích, což podtrhlo tanečnost hudby, aniž by však došlo k upozadění síly textových sdělení, vycházejících ze skutečnosti, že album bylo napsáno v reakci na úmrtí fiedlerskiho táty.
Toto téma se samozřejmě celým večerem přirozeně prolínalo. Ať již to bylo v okamžiku, kdy Marcell z pódia přešel doprostřed sálu, postavil se na vyvýšený stupínek v prostoru před zvukařem a dal krátké intermezzo jen s akustickou kytarou, v jehož rámci věnoval fiedlerskiho tátovi písničku Slunečný hrob. Anebo ve fázi koncertu, kdy album pokřtila paní Fielderová, která si před tím v jednom songu zahrála na basu společně s panem Procházkou, který si v něm zazpíval se svým synem. Z pódia se tak mezi posluchače nelinula pouze sakra dobrá a skvěle provedená muzika, ale i oblaka silných emocí.
Bylo to jedním slovem výborné! Pánové Marcell, fiedlerski a Matyáš Vorda předvedli, jak se má dělat popový klubový koncert. Že nestačí mít výborný hudební materiál, ale umět ho také prodat naživo. A to se jim beze zbytku povedlo. Klobouk dolů, více takových koncertů. Přesvědčit se o tom, jak to bylo parádní, můžete již 14. března na našich 10. narozeninách v Malostranské besedě.
Verdikt 92%
