Boskovice jsem navštívil již několikrát a mám je rád, nemohl jsem si tedy nechat ujít ani letošní ročník. Na čtyřech pódiích bylo možné po čtyři dny shlédnout bohatou hudební produkci a na dalších místech, zejména v židovské čtvrti města a jejím okolí, doprovodný program. Konaly se výstavy výtvarného umění, autorská čtení, divadelní představení nebo filmové projekce. Vlastně to vše ani nelze označovat jako pouhý doprovod. Například nabídka filmových projekcí letos byla tak široká, že by vydala na samostatný filmový festival. Jedná se o jedinečnou a přátelskou akci, na které si každý může najít to svoje.
Osobně však do Boskovic jezdím primárně za muzikou, takže jsem se věnoval převážně hudebnímu programu, který čítal řadu položek z tuzemské alternativní scény napříč žánry, ale i několik zajímavých zahraničních jmen. Samozřejmě nebylo v silách jednoho Marka shlédnout všechny koncerty, ale i ty, které jsem stihl, svědčily o tom, že se pořadatelům stále daří držet kvalitu programu na hodně vysoké úrovni. Bylo toho opravdu hodně včetně Kafka bandu, Krajiny Ró nebo Lasera Vikinga. Následující vystoupení však byla, z mého subjektivního pohledu, ta nejzajímavější.
Kapela Jour J Mental vířila francouzským šarmem
Francouzská trojice pro mě byla největším překvapením festivalu. Jour J Mental hráli v sobotní podvečer na UNI scéně umístěné na Panském dvoře, a to co na pódiu předváděli bylo jedním slovem dechberoucí. S francouzským šarmem do publika napumpovali, v dobrém slova smyslu, podivný a pořádně energický noise-rock, ze kterého čišelo neskutečné zvukové nerdství. Viděl jsem toho už hodně, ale jejich styl hraní na kytary, ze kterých loudili zvuky těmi nejméně přestavitelnými způsoby, mi vyrazil dech. Byl to zážitek.
Z Glastonbury do Boskovic - Tolstoys
Slovenskou skupinu Tolstoys jsem měl nedávno možnost vidět hrát na anglickém festivalu Glastonbury (číst můžete zde Tolstoys na Glastonbury překvapili slovenskou lidovkou, Fontaines D.C. hypnotizovali | Headliner), takže jsem byl zvědavý, jak jejich hippie vibe bude fungovat na velkém pódiu v boskovickém letním kině. A fungoval výborně. V Anglii si těch pár desítek posluchačů v malém stanu v potemnělé Green Fields podmanili, a to samé se jim podařilo i v Boskovicích. Zahráli v podstatě stejný set jako na Glastu, ale dle mého názoru jim to větší pódium slušelo víc. Je na nich patrné, že za sebou mají svoji zatím nejdelší tour, jsou skvěle sehraní a svoje vystoupení mají výborně postavené i z hlediska pódiové prezentace.
Zasněná hypnóza Manon Meurt
Tuto rakovnickou skupinu jsem viděl poměrně nedávnou na křtu jejich výborného alba Unravel v zajímavém prostoru Nové Synagogy ve Velkém Meziříčí. V Boskovicích jim byl přiděleno velké pódium v letím kině a čas, kdy ještě bylo světlo. Měl jsem trochu strach, jak se s těmito podmínkami popasují a jestli mě ta hypnoticky zasněná atmosféra jejich muziky uchvátí stejně jako v potemnělém klubu. Mé obavy však byly liché. Od okamžiku, kdy začali hrát, jsem prostě neměl mentální kapacitu tyto malichernosti řešit. Jen jsem stál vtažen do hudebního dění, bylo mi dobře a bylo mi jedno, kde jsem.
Báječná Katarzia s kapelou
Tuto zpěvačku, skladatelku a textařku, která je bezpochyby výraznou osobností tuzemské a slovenské scény, jsme v posledních letech mohli na koncertech vídat zpívat do syntetických ploch, samplovaných smyček a tanečních beatů za doprovodu tanečnic a pompézní světelné show. Od toho se odklonila na posledním albu Šťastné dieťa a i do Boskovic přijela s trojicí muzikantů a s působivou, ale decentní a přirozenou show. Jen ona, její zpěv a její skvělé texty a tradičnější hudební doprovod. A bylo to velmi emotivní a velmi silné vystoupení. Za mě třešnička sobotního hudebního programu.
Markova doporučení: Tryo a Hothouse
Ze zástupců mladé tuzemské scény bych chtěl vypíchnout koncerty původně blanenské skupiny tryo a pražské kapely Hothouse. Sympatickou trojici, která si říká tryo znám velmi dlouho, viděl jsem je naživo nesčetněkrát, ale vždy mě dokáže překvapit tím, jak rostou a jak se posouvají dopředu. Nebylo tomu jinak ani při jejich popoledním vystoupení na UNI scéně, předvedli parádní set syntézy indie a shoegaze.
I skupinu Hothouse sleduji již nějakou dobu a tu jejich syrovou dekadenci vycházející recyklace různých hudebních žánrů od post-punku až k no wave a jazzové avantgardě mám hodně rád. Za tu dobu, co jsem se je neviděl se kapela rozrostla. Do svého nástrojového arzenálu přidala klávesy a přibyl i ženský vokál. Ve stanu na Palouku Potrvá sice nebyl úplně nejlepší zvuk, ale ta jejich muzika je skvělá.
