Večer otevřela skupina Sundrinker, kterou jsme v loňském roce zařadili mezi 50 nadějí tuzemské hudby, a o které jsem psal v rubrice Lokál. Přestože jejich muziku mám rád, tak se musím přiznat, že když jsem se dozvěděl, že je wlado zabookoval na Ponton, měl jsem trochu obavy, jestli ta jejich v podstatě artová muzika bude na Střeleckém ostrově fungovat. Ale moje obavy byly liché.
Ta kombinace jazzu, matematiky, progressive rocku a složitých rytmů, ve které rozbíjejí zažité vzorce, fungovala více než skvěle. Kapela si bere něco z různých žánrů, přetváří to po svém a dělá to výborně. Navíc to zvládá i muzikantsky a skvěle pracuje s vícehlasými vokály, a dokonce i recitací mluveného slova. A musím konstatovat, že naživo to zní o mnoho levelů lépe, než na jejich debutovém albu Vypij Slunce. Všechno se to prostě skvěle sešlo. Prostředí, počasí, muzika i výborně sehraná kapela a dorazilo opravdu hodně lidí, kteří se očividně velmi dobře bavili.
A sešlo se to i ve druhé a závěrečné části večera, která patřila Jakubovi Königovi jen s kytarou a pedalboardem osazeným řadou efektových krabiček. Jakub předvedl set poskládaný nejen z písniček z oceňovaného debutového sólového alba Hvězdy, ale i několika songů z jeho projektu Kittchen. A po energických Sundrinker to byla výborná dramaturgická volba. Sluce již zapadlo, Střelecký ostrov se ponořil do tmy spoře osvětlované pouličními (nebo snad poostrovními) lampami a světem z baru a z pódia se mezi soustředěně poslouchající návštěvníky Pontonu, hltající každé jedno slovo Jakubových výborných emotivních textů, nesla hudba koncertu, který měl neskutečné charisma. Jakub opět prokázal, je jeho písničky mají obrovskou emotivní sílu i v tomto jednomužném provedení.
Byl to prostě magický večer. A již nyní se můžeme těšit, co dramaturg letošních Pontonů wlado připravil na ten další.
